Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

Jindřich Rajchl.
V tento čas vás obvykle zvu na své živé vysílání od 18.00. Ani dnešek nebude výjimkou a v šest se tady samozřejmě uvidíme.
Nicméně tentokrát musím přidat úžasný text jednoho z nejvýznamnějších současných filozofů a myslitelů, pana Ivo T. Budila. S Ivo Budil se známe již dlouhou dobu osobně a já jej vždy považoval za jednoho z nejinteligentněj­ších lidí, které jsem měl tu čest poznat. Jeho texty bývají sice díky své filozofické hloubce občas až příliš "těžké" a pro normálního člověka téměř nestravitelné, ovšem tentokrát přišel s naprosto bravurně sepsaným zamyšlením, které mě lidově řečeno opravdu dostalo. Je to tak silný apel, že si vás dovolím opět požádat o jeho maximální sdílení. Myslím, že jsem za celý rok od vypuknutí ukrajinského konfliktu nečetl nic lepšího. Ostatně posuďte sami:
Konec státu noční můry
Anglický spisovatel John Le Carré kdysi napsal, že o výsledku studené války nerozhodli stratégové v Pentagonu, Washingtonu či Bruselu, ale statisíce obyvatel střední a východní Evropy, kteří navzdory pendrekům a vodním dělům vyšli do ulic a prohlásili: Dost! Dost bylo rozdělené Evropy, persekuce, špiclování, zákazu cestování a nedůstojného života! Ukončeme to! Chceme být svobodným politickým národem, který bude rozvíjet a ochraňovat hodnoty, jež učinily západní civilizaci nejlepším místem k životu v dějinách lidstva. Je možné, že mnozí účastníci demonstrací v roce 1989 byli naivní a nepochopili skutečnou povahu událostí, které nápadně připomínaly scénáře inscenovaných barevných revolucí. Vypjatý emocionální prožitek davového nadšení mohl oslabit jejich racionalitu a realismus. Neporozumění zákulisním intrikám však nesnižuje autentické odhodlání a idealismus, který z nás činí svobodné tvůrce dějin.
V roce 1989 jsme netoužili po tom, abychom se stali politickým protektorátem a ekonomickou periférií. Nevěděli jsme, že směs militarismu, hysterického šovinismu a protiruského rasismu bude mít na nezávislé a kritické myšlení více devastující dopad než marxistická ideologie. Nevěřili bychom, že naše hodnota bude spočívat v potravě pro děla v zájmu zbrojařských koncernů a odpudivého oligarchicko-banderovského režimu. Připadalo by nám nemyslitelné, že se školství změní v mašinerii indoktrinace stavící děti proti rodičům a znemožňující sdílení mezigenerační zkušenosti. Nežijeme v liberální utopii „konce dějin“, ale v dystopii propadající se stále hlouběji do nitra noční můry.
Ukončeme to! Ne dnes nebo zítra, protože na to nemáme sílu, ale prostřednictvím soustavné drobné práce, občanského odporu a veřejných vystoupení. Demonstrace pořádaná 11. března pravděpodobně nepovede ke změně politických poměrů, ale bude důležitým vzkazem nejhorší a nejnebezpečnější vládě po roce 1989: Vás už soud dějin odepsal jako prodejné, zlé a omezené posluhovače cizích zájmů, ale my si chceme svoji historickou velikost a úctu budoucích generací teprve vydobýt! A dosáhneme ji prostřednictvím vaší porážky!