Pokud to zase nevíš, tak v současné době trpí depresí u nás velice
moc lidí, anebo syndromem vyhoření. A to může potkat kdekoho.
Psychiatrické ordinace mají plno. A pak, vždy záleží na každém jedinci,
nicméně sebevražd stále přibývá. Takže tento argument je oprávněný. A
nevím, proč sem pleteš dobu těsně po válce. To totiž bylo o něčem
úplně jiném. Ti lidé byli rádi, že to všechno přežili, a byli rádi,
že mohou začít od začátku. Viz. třeba můj otec a sestra, kteří
koncentrák přežili, na rozdíl od ostatního příbuzenstva a jiných,
kteří to štěstí neměli. Dnes ale v takové době nežijeme, a ani nejsme
tak odolní. Co ty znáš, a co neznáme my? V tobě není žádná empatie,
když nedokážeš pochopit, s čím ti lidé bojují. Zažila jsi na vlastní
kůži opravdovou depresi? Já ano, a dostala jsem se z toho jen s pomocí
psychiatra. Kdybych ho nenavštívila, už bych tu dnes nebyla. Je to sice už
hodně let dozadu, ale na to, jak mi tehdy bylo, nikdy nezapomenu. A to jsem si
o sobě myslela, že mě to nikdy nemůže potkat, protože jsem silná žena a
všechno zvládnu. Ne každý se odebere k lékaři, a pak to končí
sebevraždami.