Pro nového prezidenta jistě bylo lákavé uvažovat o tom, že hned na startu překvapí a expresní krácení důchodů vládě vrátí. Opoziční kvartet Babiš–Schillerová–Havlíček–Okamura by zůstal stát s otevřenou pusou a řeči o tom, jak řadoví občané nemají pod vládou asociálního tandemu Fiala–Pavel žádné zastání, by rázem ztratily smysl. Vznikl by nový prostor k tomu, o co se Pavel zjevně chce pokoušet, tedy zahrabávat povolební příkopy a oslovovat ty, kdo ho nevolili, aby mu přece jen dali šanci coby prezidentovi všech
Pavel nakonec – z dobrých důvodů – tuto příležitost nevyužil a zvolil očekávanější cestu. Pomalejší valorizaci podepsal, takže důchodci v červnu definitivně dostanou přidáno jen tak, jak to narýsovala vláda; v průměru o 750 korun. Oproti původním výpočtům je to ani ne poloviční tempo, kompenzované aspoň mimořádným přilepšením u nejnižších penzí.
Svoje první velké rozhodnutí ve funkci Pavel zdůvodnil rozumně a
věrohodně. Zdůraznil, že hodně váhal kvůli svéráznému legislativnímu
postupu, který se nakonec klidně může ukázat jako nepřípustný. Ale to
ať vyhodnotí Ústavní soud, tam sedí v tomto ohledu ti nejpovolanější,
vzkázal v rámci své argumentaci. Teď jde o to, že v sázce jsou obrovské
peníze, které je potřeba ušetřit hned, jinak bude pokračovat „mejdan“,
na který Česko jednoduše nemá 
2
1
1
1
