„A je to. Nejde to.“ Typicky česká argumentace proti boji s ruskou pátou kolonou
Demokratická veřejná debata je v každé zemi velmi důležitá. Má však, jako leccos jiného, své základní parametry, které nelze překračovat bez vážného rizika zničení demokratického zřízení. Hlavním takovým parametrem je oprávněný implicitní předpoklad, že partner v diskusi jedná v dobré víře, tzn. usiluje o vyřešení konkrétního problému, nikoliv o likvidaci demokracie samotné
Vést „svobodnou debatu“ s českými komunisty, kteří mj. svého času
zaslali do Pchjongjangu gratulaci k testu termojaderné bomby a po
„bolševizaci“ ve 20. letech minulého století téměř vždy stáli proti
demokratickému Západu, na straně východních despocií, je z pohledu
demokratické diskuse zcela kontraproduktivní. Cílem této nereformova(tel)né
strany není „vylepšit“ českou demokracii, ale vrátit se v nějaké
formě k politickému systému, který tu existoval před listopadem 1989 a
otočit kormidlem zahraniční politiky na východ. 
Podobně s různými vandasy a dalšími ultrapravičáky a neonacisty,
jejichž subjekty z podstaty věci směřují k potlačení práv a svobod
občanů, nemá cenu vést veřejnou debatu - protože ani u nich neplatí
předpoklad, že diskutují v dobré víře. O žádnou lepší demokracii jim
nejde. Jde jim o žádnou demokracii
S novými extremistickými proruskými
subjekty typu strany PRO se to ovšem má obdobně, jako s právě zmiňovanými
případy. Obhajování a propagace genocidního ruského režimu usilujícího
ozbrojenou akcí o likvidaci ukrajinského národa se v principu neliší od
takových klasických extremistických projevů, jako je například propagace
nacismu či popírání holokaustu. A vyhlášený cíl PRO, kterým je
„odvolání vlády“ vzešlé z legitimních demokratických voleb na
základě akce agresivní menšiny ve veřejném prostoru, ovšem také
rozhodně nesměřuje k „vylepšení“ demokracie
1
1
