Reflexe současného konfliktu na Ukrajině
Dnešní ukrajinská státnost je produkt nastíněného dlouhodobého
historického vývoje, ve 20. století produkt existence impéria Sovětského
svazu. Vznik samostatné Ukrajiny je důsledek jeho rozpadu. Ukrajina, která se
v roce 1922 podílela na přetvoření někdejšího ruského impéria do podoby
Sovětského svazu, se výrazně zasloužila také o jeho likvidaci
Lze určitě uplatňovat četné kritické pohledy na kroky novodobé ukrajinské vlády. Rozhodně ale nelze považovat současnou ukrajinskou vládu za nedemokratickou, fašistickou, nebo dokonce nacistickou, jak ji označuje kremelská propaganda. I kdyby to tak bylo, ani potom to neospravedlňuje ruskou invazi. Bez ohledu na to, jak válka na Ukrajině dopadne, ruská invaze dosáhla pravý opak toho, oč usilovala. Ukrajinci se sjednotili jako nikdy, válka „dopekla“ dosud v některých aspektech nezřetelnou identitu ukrajinského národa, dokončila skutečný přerod v ukrajinský politický národ bojující za svou svobodu a nezávislost.
I velká část ruskojazyčných Ukrajinců, které údajně ruská invaze přišla chránit před „nacisty z Kyjeva“, dnes podporuje nezávislost Ukrajiny a je součástí odporu proti ruským agresorům. Skutečností je, že ničivá válka rozkolísala politické a hospodářské poměry v celé Evropě, také ve velké části světa. Sjednotila v dosud nevídané míře postoje západního světa proti ruské agresi. Vytvořila na dlouhou dobu generační bariéru ve vztazích mezi oběma válčícími národy