Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

Copak si tady musíme připomínat historii? Že se USA aktivně zapojili do války až po Pearl Harboru ,ale do té doby význam jejich pomoci spočíval ve vyzbrojování a financování bojujících evropských armád?
Nikdy nikdo nezpochybnil počty obětí sovětských vojáků 2.sv.války,nes­rovnatelné s počty padlých Američanů!
Já si jenom dovolila připomenout,že Západočeši s vděčností vzpomínají i na americké vojáky.

Ano, musíme si připomínat historii, protože ta se, hlavně v posledních letech, překrucuje.

Jak již bylo řečeno, Američané tu takřka nebojovali, těm se Němci sami vzdávali. Pokud bojovali, tak letadly a to v době, kdy už do ukončení války zbývalo jen pár dní a nálety byly zbytečné. Dnes to slavení výročí ukončení války je prapodivné. Dnes je prakticky vše prapodivné, protože skutečným tehdejším hrdinům se strhávají pomníky, polévají se rudou barvou, a dokonce je bráněno Nočním vlkům, aby se mohli dojít poklonit památce těm, co tu položili svoje životy při našem osvobozování od nacistů. Je mi hanba, co se s touto republikou stalo a co jsme my občané dovolili. Je mi hanba za naší vládu i za našeho presidenta. To nejsou vlastenci, a ani lidé, ke kterým bych mohla s úctou vzhlížet.

𝗦̌𝗲𝗿̌𝗶́𝗸𝘆
Když v květnu 1945 vojska Rudé armády osvobozovala Československo, vděční a šťastní lidé házeli Rudoarmějcům šeříky. V zemi poničené válkou byly rozkvetlé šeříky často jedinou možností, jak uctít osvoboditele. Staly se symbolem osvobození.
Byl to šťastný okamžik. Šťastná, posvátná chvíle, kdy sovětské tanky v ulicích dávaly naději, že válka končí.
Válka, ta nejstrašnější ze všech. Zběsilost a šílenství, které zachvátilo celou planetu. Vraždění, masové zabíjení, teror, neuvěřitelná krutost a zlo, které po šest let zuřilo na všech kontinentech. Zlo, díky kterému zahynulo 50, ale také možná také až 70 milionů lidí.
Více než polovina z tohoto počtu, 26,6 milionů lidí byli lidé, občané Sovětského svazu. Země, národa a krajiny, která nesla největší bolest a utrpení válečného šílenství.
Velká vlastenecká válka. Strašlivé, zničující bitvy. Tisíce vypálených měst. Plošné bombardování a ničení. Masové popravy. Německé lágry a zajatecké tábory. V nichž lidé umírali hlady a vyčerpáním z otrocké práce. Koncentrační tábory, symbol nekonečného zla, obrovský, do nebe žalující symbol nacistické zvůle v podobě technologie na masové zabíjení lidí.
Plynové komory. Setříděné hromady šatstva. Kufrů a osobních věcí na obrovských hromadách, jejichž majitele zahnali do plynových komor, kde se udusili, nazí, zbavení důstojnosti, umírající v hrůze s cizími lidmi, v nejděsivějším okamžiku života a smrti.
Proti čemu to vlastně lidé stáli? Proti jakému zlu? Jaké bestialitě?
26,6 milionů obětí. Zabitých. Ubitých. Zplynovaných. Uhořelých. Roztrhaných palbou z německých děl, tanků a kulometů.
Ti lidé se bránili. Bránili rozlehlou ruskou zemi. Svedli obrovské, nepředstavitelné bitvy. Stalingrad. Lenigrad. Moskva. Kursk. Kyjev. Prochorovka. Karpaty. Varšava. Bělehrad. Berlín. Praha.
Prakticky každá tehdejší sovětská rodina přišla o někoho z blízkých. O syna. O otce. Dceru. Vojáci na frontě čelili nepředstavitelným situacím. Dnes si to nikdo neumí představit. Běžet s puškou s pěti nafasovanými náboji proti opevněným a skvěle vyzbrojeným německým jednotkám v poli, vybavených kulomety, minomety, děly. V ohni, v brutální palbě, mezi výbuchy stovek šrapnelů z děl a tanků, v palbě, kdy kolem tebe hoří země. Bojovat, vidět padat spolubojovníky po tisících a jít dopředu, protože vrátit se nesmíš. Vojáci vědí, že při útoku jim za zády stojí odjištěné kulomety vlastních a NKVD pozabíjí ty, kteří by se chtěli vrátit. Každý voj, každá řada vidí, jak umírá ta předchozí. A poté přijdou na řadu oni sami. Tak se bojovalo. O vlastní zemi. Město od města. Vesnice od vesnice.
Když tito lidé přišli osvobodit naši zem, Československo, v mém městě, v Ostravě, bojovalo 225 tisíc Rudoarmějců a příslušníků československé tankové brigády. 24 tisíc jich tady padlo. 89 tisíc jich bylo zraněno.
Byli to často mladí kluci, kteří tady umírali za pro ně cizí zemi. Prakticky každá ulice má svého padlého.
Němci se ve městě zakopali a tvrdě opevnili. Odhodlaní nepřijít o Ostravu, průmyslovou baštu železa a oceli. Jak řekl německý polní maršál Ferdinand Schörner "Kdo je vládcem České kotliny, ten je vládcem Evropy." Na budování rozsáhlé linie obranných tankových zákopů, dělostřeleckých a kulometných pozic osobně dohlížel K. H. Frank. Pět obranných pásem. 50 kilometrů tvrdě opevněných pozic. Zátarasy. Kulometná hnízda. Minová pole. Opevnění, na jehož vybudování Němci nahnali 39 tisíc lidí. Němcům se hodily i vojenské pevnosti, vybudované za první republiky. V Ostravsko-opavské operaci mělo nastat pro Rudou armádu hotové peklo. Peklo skutečně nastalo. Trvalo od 10. března do 5. května 1945.
Rudá armáda Němce porazila. Ze 155 tisíc Němců vyřadila polovinu a dalších 20 tisíc zajala. Zničená a zdevastovaná Opava se stala předmětem nejprudších bojů. Hrabyňský kopec, kde dnes stojí památník bojů, se proměnil v apokalypsu ohně a železa. Němci, ukrytí na návrší zde šest dní chrlili palbu a ničili jednu jednotku za druhou. Nebylo kam utéct. Darkovice, Hlučín. A nakonec, Miloš Sýkora, hrdina a mladý kluk, který zachránil před odpálením Říšský most přes Ostravici a poté zahynul dávkou z kulometu.
Dnes je to Most Miloše Sýkory. Tank, který stojí naproti mostu, upomíná tiše, jaké hrůzy město zažilo.
Kdo jsou lidé, kteří dnes špiní památku obětí?
Kteří volají po vytrhání sovětských pomníků? Tak abychom postupně zapomněli?
Na co máme zapomenout? Na Lidice a Ležáky? Na kluky, parašutisty v kryptě, kteří zabili nenáviděného kata českého národa, Heydricha? Na jeho plán poněmčit české obyvatelstvo a později český národ zničit, vyhladit a zdomestikovat. Podřídit si a postupně odsoudit k zániku a zapomenutí v germánské Otčině? Máme zapomenout na plán přesunout zbytky národa někam do ruských stepí?
Na co máme ještě zapomenout? Na děti, zavlečené do německých rodin? Na popravené odbojáře? Na studenty, jako byl Jan Opletal, které postříleli pro výstrahu? Na inteligenci, spisovatele, zavlečené a popravené v Terezíně a koncentračních táborech?
Na ty, kdo nás přišli zachránit? A zbavili nás temnoty a zla?
Nikdy nezapomeneme.
A nikdy se nevzdáme.

A já k tomu ještě přidám toto: Tohle je současná Ukrajina, kterou ty tady adoruješ. Tohle je Ukrajina, kterou naše vláda podporuje.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=2228943654160276&set=a.317815961939731

Opět se mýlíš! Adorace Ukrajiny u mě nikdy nenastala.(I proto jsem nesouhlasila s jejím přijetím do NATO). Jen si dovoluju odsuzovat její voj.napadení Ruskem.

Nikdy jsem historii nepřekrucovala.

Jen si nechceš některé věci připustit. Viz. třeba to, co se odehrávalo na Ukrajině a kdo tam koho zabíjel. Třeba to, že sem přicházeli Ukrajinci hlavně z oblastí, kde se nebojovalo. Třeba i to, že se ti lidé z východu mohli sami rozhodnout, zda chtějí být i nadále součástí Ukrajiny nebo se osamostatnit. Na to mají lidé právo. Zrovna tak jako my máme právo vystupovat proti této vládě a žádat její demisi.
A pokud Rusko uznalo DLR a LLR, tak se nikdo nemůže divit, že těmto lidem, kteří tam byli zabíjeni po dlouhých 8 let, přišli na pomoc. To lze ospravedlnit už z toho důvodu, že se bojuje právě v těchto oblastech a ne na celém území Ukrajiny. A jak už jsem psala mnohokrát, Krym a tyto oblasti už nebudou součástí Ukrajiny. A je zbytečné prodlužovat válku dalším dodáváním vojenské techniky, už je čas zasednout a jednat o mírovém řešení.

Ukrajinské reálie před únorem 22 jsem komentovala vcelku jasně- kritikou svržení dem.zvoleného prezidenta Janukovyče! A to přesto,že podepsal smlouvu s tehdejší opozicí,ve které ji vyšel vstříc.(Vždy to doplňuji tímto odkazem.) Od té chvíle už šlo všechno šejdrem.Vždy jsem tvrdila,že Ukrajinci jsou obětí velmocenské přetahované.
https://zahranicni.hn.cz/c1-61738560-kyjev-janukovyc-eu-vyjednavani-patek-majdan-online

https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/janukovyc-pro-volby-a-zmenu-ustavy-majdan-chce-demisi_298901.html?showTab=nejctenejsi-7

Zároveň ale tvrdím,že ruské voj.napadení Ukrajiny nelze omluvit žádnou příčinou.

A já zase tvrdím, že to omluvit lze a důvod jsem tu jasně napsala.

Ne, že bych se vám děvčata chtěl plést do vaší diskuze, ale ..
Omlouvat, čili schvalovat ruskou agresi proti Ukrajině je zcela nepřijatelné .
A to i vpřípadě, že ruské pohádky o ubližování ukrajinským Rusům by byla pravda

Netvrdím nic jiného.To válečné běsnění,zabíjení a ničení,to skutečně žádná příčina neomlouvá.
Válka diskuzi o míru a vzájemném soužití,pouze zhoršila

Zcela nepřijatelné je dělat, že se tohle na Ukrajině nedělo a popírat to. Zcela nepřijatelné je vyzdvihovat dnešní zfašizovanou Ukrajinu. Zcela nepřijatelné je, jakým způsobem se k Rusku chováme, ačkoliv oni nám nic špatného od roku 1989 neudělali. Zcela nepřijatelné pro mě je, že se nás někdo snaží zatáhnout do války, která se nás vůbec netýká. A zcela nepřijatelný je pro mě fakt, že se tu od roku 1989 mění dějiny. Zcela nepřijatelný je pro mě fakt, že USA napadají jiné země a doposud za to nebyly nijak potrestáni, a jejich sportovci se i nadále mohou zúčastňovat všech sportovních akcí, včetně Olympiád nebo Mistrovství světa. Takže se nejedná v žádném případě o nějaké pohádky, ale jde o tzv. dvojí metr.

Ukrajinci se tam řežou 8 let..zabíjeli vše co se pohlo a mluvilo Rusky...Putin je varoval dosti dlouho..

historie se musí pořád připomínat, aby to těm mladým troubům konečně došlo, co bylo a ne co jim servírují, jak to bylo podle "pravdy" těch, co jsou u moci

Odhaduji,že s Martou jsme zhruba stejná generace- moc let nás nejspíš dělit nebude.

Ona psala o mladých, a k nim už ani já, ani ty nepatříme.

Jenmže tys tu poznámku o US-Army za 2.sv.války adresovala mně,nikoliv nějakým mladým.

Tady nerozhodují roky které vás dělí ale to,co která z vás má v hlavě.....a jsi to ty která obhajuješ vrahy a pod.

Nebuď labuť,ty vrahu slušných diskuzí.