A zde -
Jarek Harčarík
3
d
·
Je zapotřebí se zamyslet!
Předmět: 80 let od napadení SSSR - projev německého prezidenta = skoro
neuvěřitelné!
to je perfektní shrnutí pravdy - a co naši politici - kdo by se takto
pravdivě vyjádřil
NEMÁ CHYBU - DOBRÉ NĚKDE ZALOŽIT PRO BUDOUCNOST
80 let: Hodně, nebo málo na vymazání paměti? Vojska - včetně německých
- opět stojí na ruských hranicích. Zkusí4. říše, co se nepovedlo
Hitlerově Třetí? Němci si ještě pamatují. My kácíme pomníky
osvoboditelů. Zešíleli jsme?
Antonín Minarský se nestačí divit, co se děje se světem, v němž musí
německý prezident připomínat rusofobům 4. říše, že není radno snít
dál Hitlerův sen.
V těchto hodinách před osmdesáti roky napadlo Německo Sovětský svaz.
Jednotky Wehrmachtu soustředěné na hranicích se daly na pochod, aby
vyhladily Slovany a další "podřadné" národy. Aby rozšířily "německý
životní prostor" a zmocnily se obrovského přírodního bohatství. Skončilo
to rudou vlajkou nad Reichstagem a rozdělením Německa na okupační
zóny.
O pětačtyřicet roků později "tenhle Gorbačov, co ho znal celý Dlabačov"
(viz Ondřej Hejma) "prodal" za hubičku sovětskou okupační zónu
Američanům, aby se Německo opět "sjednotilo". Ta hubička od prezidenta
Bushe obsahovala závazek Západu, že nerozšíří NATO do bývalých
sovětských satelitů. Britská premiérka Thatcherová z toho byla zděšená.
Konstatovala, že tak vznikne 4. říše.
Stalo se, máme ji zde, dokonce jsme její součástí. Jmenuje se Evropská
unie. NATO se roztáhlo do všech zemí někdejšího sovětského bloku,
sliby-nesliby. A vojska dnes stojí na ruských hranicích - včetně vojáků
obnoveného wehrmachtu (bundeswehru). Propaganda žene do nejvyšších obrátek
protiruskou fóbii - a zcela otevřeně tak připravuje obyvatelstvo na další
pokus o dobytí země, o níž bývalá americká ministryně zahraničí
Allbrightová pravila, že má "nespravedlivě" mnoho přírodního
bohatství.
Je osmdesát let hodně, nebo málo na vymazání historické paměti z hlav
nových generací? Naše školy a média se o to usilovně snaží. Pamětníci
vymírají. Kácejí se pomníky osvoboditelů Rudé armády, oslavují se
Hitlerovi Vlasovci. A tak je to nakonec samo Německo, které muselo něco
připomenout.
Německý prezident Frank-Walter Steinmeier dal svým pátečním projevem v
Německo -Ruském muzeu v Berlíně-Karlshorstu pomyslnou facku všem
evropským, americkým a také českým zavilým rusofobům a přepisovačům
historických událostí druhé světové války.
Prezident připomněl osmdesáté výročí dne, kdy přes 3 milióny
německých vojáků 22. června 1941 zaútočilo na tehdejší Sovětský svaz.
Zahynulo 27 milionů sovětských občanů, z toho 14 milionů civilistů,
Steinmaier zdůraznil, že nikdo neutrpěl za druhé světové války tolik
obětí jako národy tehdejšího Sovětského svazu. Statisíce sovětských
vojáků bylo zabito, vyhladověno nebo zastřeleno již během prvních
měsíců. Připomněl popravčí čety, které zabíjely ženy, muže i děti,
a další zločiny proti civilnímu obyvatelstvu.
Jak, řekl, to, co začalo 22. června 1941, bylo rozpoutání násilí
směřující k totálnímu vyhlazení. Německé tažení bylo od prvního dne
vedeno nenávistí: antisemitismem a antibolševismem, rasovou mánií vůči
slovanským a asijským národům Sovětského svazu.
Ti, kdo vedli tuto válku, zabíjeli všemi možnými způsoby, s nebývalou
brutalitou a krutostí. Ti, kteří za to byli zodpovědní a kteří se ve
svém nacionalistickém blouznění odvolávali dokonce na německou kulturu a
civilizaci, znesvětili veškerou civilizaci, všechny zásady lidskosti a
práva. Německá válka proti Sovětskému svazu byla vražedným barbarstvím.
Ať je to pro nás jakkoli těžké, musíme na to pamatovat! Vzpomínka na toto
peklo, na absolutní nepřátelství a odlidštění druhého - tato vzpomínka
zůstává pro nás Němce závazkem a pro svět mementem.
V prvních měsících války, v létě 1941, byly zabity, vyhladověny a
zastřeleny statisíce sovětských vojáků. Ihned s postupem německých vojsk
začalo také vraždění židovských mužů, žen a dětí popravčími
četami SD, SS a jejich pomocných jednotek. Tato válka byla zločinem -
zrůdnou, zločinnou agresivní a vyhlazovací válkou.
Kdo v Německu ví o Malém Trostinci u Minsku, kde bylo v letech 1942-1944
zavražděno nejméně 60.000 lidí? Nebo vesnici Chatyň, která byla v létě
1943 srovnána se zemí a všichni její obyvatelé - z toho polovina dětí -
byli zabiti? Kdo ví o Korjukivce na severu Ukrajiny, kde během dvou dnů padlo
za oběť největší a nejbrutálnější „trestné“ akci druhé světové
války 6.700 mužů, žen a dětí?
Válka se vymykala jakýmkoli lidským měřítkům. Byli to však lidé,
kteří ji vymysleli a uskutečnili. Byli to Němci. A tak v nás, generaci po
generaci znovu a znovu zanechává s mučivou otázkou: Jak k tomu mohlo
dojít?
Nic z toho, co se tehdy stalo daleko na východě, se nestalo náhodou.
Einsatzgruppen bezpečnostní policie, SD, Waffen-SS a jejich pomocníci
nevraždili a nedrancovali náhodně. Sledovali vyhlazovací mánii a vražedné
plány, které byly vypracovány v Hlavním úřadu říšské bezpečnosti a na
příslušných říšských ministerstvech. Úředníci plánovali
vyhlazování s cynickou pečlivostí. Plánovali válku, v níž za nepřítele
prohlásili veškeré sovětské obyvatelstvo od novorozenců až po starce.
Tento nepřítel neměl být poražen pouze vojensky. Za válku, která mu byla
vnucena, měl zaplatit svým životem, svým majetkem, vším, co tvořilo jeho
existenci. Celá evropská část Sovětského svazu, celé oblasti dnešní
Ukrajiny a Běloruska, měly být "vyčištěny" a připraveny na německou
kolonizaci. Milionová města jako Leningrad, dnešní Petrohrad, Moskva nebo
Kyjev měla být srovnána se zemí.
Zločiny spáchané Němci v této válce nás stále tíží, až do dnešního
dne. Tíží nás, že to byli naši otcové, dědové, pradědové, kteří
vedli tuto válku, kteří se podíleli na těchto zločinech. Tíží nás, že
příliš mnoho pachatelů, kteří se dopustili nejzávažnějších zločinů,
nebylo postaveno před soud. Tíží nás, že jsme obětem příliš dlouho
upírali uznání. Skutečnost, že po tom všem, co se stalo, jsou dnes Němci
v Bělorusku, na Ukrajině nebo v Rusku pohostinně přijímáni, že jsou
vítáni, to není nic menšího než zázrak.
Nedovolme, abychom se znovu setkávali jako nepřátelé; nedovolme, abychom v
druhém přestali rozpoznávat lidskou bytost. Nedovolme těm, kteří mluví o
národní aroganci, pohrdání, nepřátelství a odcizení, aby měli poslední
slovo. Skláním se před ukrajinskými, běloruskými a ruskými oběťmi -
před všemi oběťmi na území bývalého Sovětského svazu.
Tolik z projevu Frank-Waltera Steimeiera.
A co reakce?
Vzpomínkovou akci bojkotovalo sedm z patnácti velvyslanců nástupnických
států Sovětského svazu, včetně velvyslanců tří pobaltských států
Litvy, Lotyšska a Estonska. Tato neúcta k vlastním předkům a jejich
heroickému boji proti německým útočníkům je velkou hanbou a podlostí,
kterou předčí jen málo co.
Ale co bychom se divili, že? Za blahosklonného přihlížení vlády naši
„chrabří“ starostové bourají sovětským osvoboditelům sochy,
sundávají z pražské radnice pamětní desky, případně staví pomník
válečným zločincům vlasovcům.
Ve snahách o překrucování či zamlčování historie se snaží i Česká
televize. Ta si jako připomínku na napadení Sovětského svazu Německem v
den 22. června naplánovala na druhém programu odvysílání dokumentu
Normandie: 85 dnů v pekle.
Kdy konečně všichni dědici německého (národního) socialismu, jimiž se
teď u nás i ve zbytku 4. říše (pod hlavičkou Zelených, Pirátů, všech
těch "sexuálních" a dalších "menšin") přímo rojí, pochopí: Rusko nelze
nikdy porazit a dobýt.
Stalo se nyní naopak výspou uchování základů evropské civilizace, kterou
současní mocní na Západě likvidují s revolučními písněmi někdejšího
Sovětského svazu na rtech.
A musí to být německý prezident, který připomene "historickou
zkušenost".
To jsme se již úplně pomátli?
