Petr Štěpánek z Trikolory fantazíruje o totalitě aneb Představitelé
straniček se považují za politiky 
KOMENTÁŘ / Okrajové party bizarní části politického spektra, podobně jako řadoví dezinformátoři z řad dezolátů, propadají fantazírování o nesnesitelné totalitě, ve které žijeme, o zásadní a nepřijatelné cenzuře, a o politických procesech, ve kterých jsou odpůrci režimu odsuzováni za své názory. A vykřikují to o České republice, pro diváky z České republiky, kteří samozřejmě vědí, že se zde nic podobného neděje.
Přesto se tyto vyfantazírované bludy stávají součástí oficiální
politiky, přesněji oficiálních projevů některých pitoreskních
straniček. Dle přesvědčení svých členů a příznivců potenciálně
významná politická strana Trikolora se nejmenuje podle toho, že má tři
členy – ale mohla by. I když nemohu vyloučit, že jich má pět. A možná
má i třicet přesvědčených sympatizantů. Přesto se bere vážně, a její
představitelé se na sociálních sítích prezentují jako politici 
... Pustí mě na Dezoládu?
... Jindřich Rajchl již chystá zářijové setkání flástenecké scény na Václavském náměstí, kam stejně jako při předchozí Dezoládě přijedou psanci této země a možná se zase vydají se vzhůru k Národnímu divadlu strhnout z něj ukrajinskou vlajku. Pro mladší ročníky – předchozí věta je anekdotickou hříčkou pro seniory, jde o parodii komunistické hymny Internacionála, kde soudruzi zpívali „již vzhůru, psanci této země“. A mne napadá, zda nenastal čas tam vystoupit. Protože právě tam „vystupovávají“ ty největší osobnosti českého politického, společenského a spirituálního asystému, a já furt nic. Tak si založím stranu, a členství dostanou všichni mí šneci a želvy. Proto nás bude víc než trikoloristů...
1
1
1
