Dnes kladou věnce revoluci, zítra by vládli s agentem Burešem. Občané, bděte
Dnes zapalují svíčky na Národní třídě a řeční na náměstích. Holportu s normalizačním udavačem ale říkají politický realismus a rádi by s ním vládli
Drzost kvete. Extra odrůda, odolná jak sibiřský plevel. V Čechách je doma, rozlezlá všude. Dole i ve výškách. Roste s východním větrem a mění barvu: z rudé je oranžová, pak hnědá anebo žlutá. Jako řepka. Bodejť, čtyřiatřicet let se tu má náramně: kdekterý nostalgik ji zalévá v naději na staré pořádky a drzost pak přelézá i zákonné překážky. A byť není v atlasu, přesto má jméno: Andrej Babiš, z bolševika „demokrat“.
Hanba prý fackuje. Zjevně ne skupinu pokrytců ve vládní partaji, co s Babišem spojují budoucnost a přitom se klaní pomníkům porážky komunistického režimu. Bratřit se s normalizačním „bonzákem“ a císařem zlodějny a přitom hrát tyátr se svíčkou na návsích, je šmíra na entou. Držet dnes pietu za mravní hodnoty a odkaz sametu a zítra je vyměnit za vládní pašalík po boku agenta StB už není politika, ale jen ryzí špinavost.
Na rozdíl od sebereflexe Petra Pavla, který v
interview pro ČT na Národní třídě aspoň zmínil vlastní minulost, mluví
Babiš o sedmnáctém listopadu 1989 jako o „naší“ revoluci. O donášení
a bolševickém rodokmenu zhola nic. Jeho ale revoluce nebyla a nikdy nebude.
Naše ano. Pokusy některých činovníků vládní ODS omlouvat holporty s
Babišem politickým realismem, jsou pro naivy a romantiky, co ještě věří
na čest a zradu mají za smrtelný, osmý hřích, varovným mementem. Bez
následků by to už určitě nebylo: i revoluce mívají repete. Zlu se
neustupuje, občané, bděte! 


