... a teď tu O hodném Andrejovi,
pěkně prosím 
... a teď tu O hodném Andrejovi,
pěkně prosím 
Na začátku 90. let to třeba nebylo tak, že bychom politikům šlapali na paty. Že bychom pranýřovali jejich nedostatky. Všechno se to promíjelo v zájmu vyššího cíle: budovat společně demokracii. Tehdejší politici měli vlastně rajský život. Dnes už by bylo naprosto nemyslitelné, že se novinář na významného politika dozví kompromitující informaci a nepoužije ji. Tehdy jsme v podobných situacích velice váhali, protože šlo o lidi, kteří pracovali na opravdu důležitých úkolech. Vždyť se utvářela Ústava, dávaly se dohromady základní kameny našeho práva. V lidech stále ještě hořel porevoluční éthos.
A už v těch základních kamenech byly osudové chyby - proto se nám dnes ten domeček demokracie čím dál tím víc hroutí.
Základní chyba byla, že jsme se nevypořádali s komunistama. Ti, když jim po Listopadu otrnulo a když zjistili, že za své totalitní zločiny dostanou jedno velké Pardon, se vrhli na rozkradení státního majetku, k čemuž měli díky svému předchozímu působení ve vedení podniků strukturu známostí, zkušeností a nekonečnou drzost...
Musím konstatovat, že opět píšeš hlouposti. Ten, kdo se vrhnul na rozkrádání státního majetku nebyli komunisti, ale ti, co přišli po nich. Většinou to byli ti, co zahodili rudé knížky a stali se z nich jiní lidé a ti, co se stavěli předchozímu režimu na odpor. Kam jsme to dopracovali, všichni víme.
....a ti co zahodili rudé knížky, nebyli to Marti náhodou ...
komunisti? 