Jana Děděčková: Petr Holec - mimořádně hnusný
Poměrně hezký chlapec pohybující se v novinářském prostředí téměř zásadně v riflích nebo kraťasech a vytahaném tričku vietnamské výroby, mnohdy okouzlující svým zjevem či břitkým jazykem, generující zcela bez obalu a s patřičnou mírou vtipu své subjektivní pocity do krátkých glos, to byl před deseti léty komentátor Reflexu Petr Holec. Obtloustlý unavený čtyřicátník s potměšilýma sádlem zalitýma očima, jehož politické a společenské satiře byla dříve přiznávána bystrá mysl a vtip, která se však s přibývajícími léty a kily postupně mění na obhroublou lascívnost plnou osobních výpadu a urážek, prozrazujíc tak vnitřní osobnostní konflikt , to je Petr Holec dnes.
V podobném stylu bych mohla napsat ještě několik stránek. Ano, také to umím. Stačilo by sesbírat všechny pomluvy, které kolem pana Holce šeptem šíří jeho kolegové. Tisíce slov o jeho mindrácích, tajných nenaplněných láskách, nechutných zlozvycích, pokryteckých přetvářkách, zklamáních, sexuálních úchylkách. Mohla bych psát o výsměchu, který vzbuzuje jeho /navzdory přibývajícím létům a váze/ neměnný styl oblékání, takže na společenských akcích už neokouzluje nedbalou elegancí, ale stává se terčem vtipů o českých pupkáčích v kraťasech a s láhvi piva v ruce. Nejsem ale Petr Holec ....
