Rakouští „magoři“ a polská „bába“. ANO se blíží k
nacionálnímu extremismu.
Je čas na politiku Antibabiš 2.0

Mezi českými demokratickými stranami se rozšířil mýtus, že politika „Antibabiš“ je překonaná. Jedni tvrdí, že nefunguje, druzí, že by bylo možná dokonce lepší se s oligarchou nějak dohodnout. Jenže poslední vývoj ukazuje, že to slepá cesta je. A že je nejvyšší čas, aby demokraté kromě snahy o co nejlepší správu země vrátili do hry i Antibabiše. Tedy aby začali voličům vysvětlovat, jak obrovské riziko pro Česko by návrat majitele ANO k moci představoval.
Důvod, proč je to nutné, je zřejmý. Hnutí ANO i Babiš sám se radikalizují a postupně se blíží k extrémním pozicím.
Babišovci začali například zpochybňovat investice do obrany země. Babišova dvojka Alena Schillerová se dala slyšet, že se osypává, když slyší náčelníka generálního štábu Karla Řehku mluvit o nutnosti přípravy na možnou válku, a že by obranné výdaje přibrzdila. To je v situaci, kdy je svět stále nejistější a kdy se šíří ozbrojené konflikty, daleko za hranicí pouhé populistické nezodpovědnosti. Jde o přímé ohrožení bezpečnosti Česka, o faktickou nahrávku agresivnímu Rusku, přesně ve stylu ani ne moc skrytě proruské Okamurovy SPD.
Radikalizace směrem k extrému byla dobře vidět i tento týden ve
sněmovně, kdy Andrej Babiš propadal záchvatům nacionalismu.
Nájezd na nacionální notu podtrhlo jeho
tvrzení, že by čeští občané žijící v zahraničí neměli mít možnost
hlasovat ve volbách ani na ambasádách, ale že by měli „hrdě přijet
hlasovat domů“. Toto už je také extrém, nikoli pouhý populismus. 
No a do národoveckého extrému spadá i stále hulvátštější Babišův
slovník – například ředitelku Národní galerie Alicji Knastovou, původem
Polku, nazývá „bábou“, kterou by měl ministr kultury odvolat.
O radikalizaci babišovců svědčí i další
záležitost: Náhlá láska k referendům, která představují tradiční
nástroj extrémnějších partají a ANO je jako takové dosud odmítalo. Teď
Babiš a spol. chtějí, aby se hlasovalo co nejhojněji a zejména o
záležitostech, které Česko vážou, nebo by mohly vázat, k jádru EU –
tedy o Green Dealu a euru. Nebo o znacích civilizační příslušnosti k
západním zemím – například o korespondenční volbě. Nejen v názorech,
ale i v metodách se tak babišovci už potkávají s Okamurovou SPD, která se
celým názvem jmenuje „Svoboda a přímá demokracie“. 
Celkově je zřejmé, že za radikalizací ANO není nic
menšího než příprava půdy pro povolební spolupráci s SPD. Ta se nikam
neposunula, ale Babiš jí jde rychlým tempem naproti. Kam by takové
spojenectví naši zemi zavedlo? Je to zřejmé. Byla by to slovensko-maďarská
cesta: nacionalizace, oslabení pomoci Ukrajině, zpochybňování spojeneckých
závazků, odklon od jádra EU. Úplný obrat dosavadní hodnotově-politické
orientace Česka. Pokud tomu chtějí demokratické strany zabránit, musí se
přestat tvářit, že radikalizaci babišovců nevidí, a začít na
nebezpečí nahlas upozorňovat. 





Chaot Babiš nám to už jednou
ukázal
- a opravdu - STAČILO