My jsme končili v roce 2004, tehdy se psalo, že ten rok končilo 20 tisíc živností.....Do zařízení jsme dali 250 tisíc, což se nám nikdy nevrátilo, protože zařízení tohoto druhu bylo všude nadbytek.....
My jsme končili v roce 2004, tehdy se psalo, že ten rok končilo 20 tisíc živností.....Do zařízení jsme dali 250 tisíc, což se nám nikdy nevrátilo, protože zařízení tohoto druhu bylo všude nadbytek.....
Já si potom udělala v roce 2006 rekvalifikační kurz na VŠZ, a věnovala se jako OSVČ stříhání pejsků. Dnes už se plně věnuji dočaskování, což znamená, že si k sobě beru pejsky týrané, vyhozené, z útulků....., tady jim poskytnu domov, socializuji je, dám je do pořádku a následně jim hledáme ty nejvhodnější páníčky. V posledním roce si k sobě beru hlavně staré pejsky (13,14,15tileté) o které už není zájem a ti tu zůstávají až do konce svého života.
Podle mne to není oběť. Dělám to ráda a z vlastního rozhodnutí. Teď momentálně tu mám 5 psů. Nedávno jsem musela jednoho nechat uspat.
Nevím jak dalece necháváš pejsky "dožít", ale máme známou, co měla labradora...Starala se o něho až do úplného konce a to poslední rok ho přebalovala jako mimino do plen, několikrát za den ho nosili ven i když stejně jen ležel, dožil se 18 let....Poslední rok myslím byl zbytečný pro něho i pro ni, já když jsem ho viděl vyhublého a ovázaného, jak měl všelijaké ty boláky, tak mi to spíš připadalo jako trápení, ona tvrdila, že je pes spokojený....
Nenechávám je trpět. Pokud je jeho zdravotní stav v takovém stavu, že tu přežívá jen proto, že mu ještě bije srdíčko a ze života už nic nemá a jen se trápí, v takovém případě přichází uspání. Jen jednou jsem to nechala zajít až do konce, a dodnes si to vyčítám.