... Prostě váš život byl dost pevně nalinkovaný a prostor pro vaše
svobodné rozhodování byl značně zúžený, a to často na minimum. Místo
narození a kádrový profil rodiny vám mnohé předurčil. Třeba školku a
školu (lesní a Montessori fakt nebyly, ani soukromé a waldorfské). Na
střední vás nemuseli vzít z kádrových důvodů a na vysokou jakbysmet.
Mimochodem, vysokoškoláků a univerzit bylo pomálu, což je jeden z méně
známých zločinů komunismu, který nás dost hendikepoval dlouho po revoluci.
Na vysoké občas někdo musel studovat jiný obor, než chtěl (třeba
bulharštinu místo angličtiny). Zato muži měli povinně tzv. vojenskou
katedru, která připravovala na povinnou vojnu - dva roky buzerace a šikany!
Civilka fakt nebyla. Zato byla práce a to povinná, kdo nepracoval byl
příživník a mohl jít sedět. Podnikat, a to ani drobně, se nedalo, což
třeba v NDR a Maďarsku omezeně šlo. A hlavně, měli jsme tu cenzuru. Takže
na jedné straně byla ta správná oficiální kultura a na druhé straně
underground a samizdat. Skrze cenzorní síto toho navíc ze západu moc
neprošlo, takže pokud vás zrovna nebral Goťák, Zagorka, Vondráčková a
nějaké normalizační telenovely, bylo dost složité dostat se k normální
hudbě, filmům či knihám. Absolutním bizárem bylo pak cestování. Alespoň
trochu normálně se dalo vycestovat pouze do Polska, NDR, Bulharska, Rumunska a
Maďarska. Na západ jste potřebovali kromě obligátního víza ještě
výjezdní doložku a devízový příslib, to znamená v podstatě povolení
vycestovat a povolení vyměnit si koruny za cizí měnu, obojí podmíněné
spoustou dalších papírů a razítek (viz odkazy pod článkem). Tohle
všechno vyřídit a získat byl zázrak a tak se na západ podíval málokdo.
Minulý režim měl navíc jasno i v tom, jak máte vypadat, a třeba dlouhé
vlasy u mužů rozhodně netoleroval. Dokonce vám je rovnou v rámci tak zvané
Kampaně proti vlasatcům neváhali ostříhat násilím přímo na
Václaváku...
1
1