Pavel Šik
·
Výraz "Boots on the ground"
popisuje pozemní jednotky, které jsou v aktivní službě ve vojenské
operaci. Jakkoli jsem odhadoval, že Macron dostane za své řeči o
nevyloučení vojenské mise na Ukrajině spravedlivou studenou sprchu nejen na
domácí půdě, ale i mezinárodně, přesto již jen to, že takovou úvahu
vyslovil znamená, že se o takových alternativách ve vrcholné politice
diskutuje. To je fakt, který by měl probudit každého muže, každého otce a
každou matku, kteří na tohle přetahování Nato versus Rusko nemají
náladu.
Scholz, který to oficiálně odmítl, zároveň paralelně odmítl i předání
německých raket Taurus Ukrajině. Při tom mu ale ujelo, že Německo střely
nemůže dodat, protože nemůže vyslat vojenský personál na Ukrajinu jako to
udělala Británie. Byl okamžitě obviněn Britem Tobiasem Ellwoodem, bývalým
předsedou výboru pro obranu v Dolní sněmovně z "hrubého zneužití
zpravodajských služeb" a najednou svět ví, co vědět neměl. Britští
vojáci minimálně podporují ukrajinské síly na místě při odpalování
raket dlouhého doletu Storm Shadow, ale spíše je odpalují sami. A pokud to
tak dělají Britové, tak zřejmě i všichni ostatní.
Takové zprávy se doposud smetávaly ze stolu jako dezinfo a proruská
propaganda, nicméně v úterý Financial Times přinesl zprávy z anonymního
zdroje, že "všichni vědí, že na Ukrajině jsou západní speciální
jednotky. Jen to oficiálně nepřiznali."
Každý rozumný člověk se nyní musí ptát, co všechno je vylhané a zdali
s námi politici jednají stejně lživě, jako to dělá Zelenský vůči
vlastním lidem. I kdybychom nepřistoupili na ruské tvrzení, že doposud
padlo ca 444 tisíc ukrajinských vojáků jak tvrdí Šojgu, Zelenského
tvrzení o nějakých 31 tisících je do nebe volající obelhávání
Ukrajinců. Co by se stalo, kdyby řekl pravdu? Uteklo by mu ještě více
bojeschopných mužů ze země než současných 600 tisíc, které chce
nahánět polský generál a o kterých mluví jako o druhé ukrajinské
armádě? Pověsily by ho všechny ty matky a ženy, kterým ukrajinská strana
musí dle takových prohlášení už z principu logicky lhát, tvrdit něco o
ztracení syna nebo manžela a nevyplácet finanční odškodnění, na
nejbližší strom?
Každý se nyní musí ptát, cože jsou vlastně ty proruské dezinformace a
zda-li celý tenhle konstrukt už dlouhá léta není vlastně vytvořen jako
pomalé připravování obyvatel na Západě na třetí světovou válku, nad
kterou již kdesi kdosi zcela vážně uvažuje. Vždyť si vzpomeňme jak to
začalo. Odmítnutím ruského bezpečnostního návrhu na konci roku 2021 jak
uvedl Stoltenberg. A proč? Protože si americký prezident měří své
přirození s ruským nebo proto, že americké rozvědky potřebují světové
napětí, aby zajistily své financování? Protože americká administrativa
není schopná setkat se s Putinem a minimálně se pokusit o jednání jako se
to podařilo již v historii při Berlínském kongresu s Ruskem? Není. Jakkoli
Spojené státy pod svou matčinu sukni vlivu chtěly nastrkat co nejvíce
států a státečků, tak nyní, když zažívají žaludeční nevolnosti, se
za břicho chytají reflexně i jejich satelity.
V USA panuje možná největší politická bitva za posledních 70 let.
Politico v pondělí uvedlo, že celá zpravodajská komunita v USA se třese
strachem z výhry Donalda Trumpa. Bojí se, že své druhé funkční období
bude chtít použít k přepracování národních špionážních agentur aneb
systému, který on sám nazývá deep state. Již se píše o ohrožení
důvěryhodnosti americké rozvědky v době, kdy na ni USA a spojenci
"spoléhají při řešení krizí na Ukrajině a na Blízkém východě".
Obránci starých struktur ale úspěšně zamlčují, že to byly právě
zpravodajské agentury, které stály u zrodu aféry laptopu Huntera Bidena,
složky Christophera Steela a Russia gate o údajném zasahování Ruska do
voleb v USA a napojení Trumpa na Rusko.
Mike Benz, o jehož rozhovoru s Carlsonem jsem před pár dny psal, včera pro
stanici Fox News uvedl, že "přelomová" zpráva v New York Times o
základnách CIA na Ukrajině nebyla podle něj žádným "neuvěřitelným"
novinářským odhalením, nýbrž se podle něj jedná o plánovaný
selektivní únik zpravodajských informací jen za účelem získání
dalšího financování základen. CIA prakticky pozvala NYT do svého bunkru na
Ukrajině jen proto, aby se pokusila Republikánům ukázat, jaká katastrofa se
může stát, pokud republikánský předseda Sněmovny reprezentantů Mike
Johnson vetuje ostře sledovaný zákon o financování Ukrajiny. A to podle
Benze i přesto, že tyto základny CIA nejsou jen obranné, určené k obraně
Američanů nebo Ukrajinců, nýbrž základny pro řízení raket dlouhého
doletu jsou určeny k ofenzivnímu průzkumu cílů k zasažení uvnitř
vlastního Ruska a k zabíjení Rusů na ruském území a byly připraveny
dlouhá léta před rokem 2022.
Jakkoli se Evropa utápí v kulturních válkách, nyní je podle mého
nejvyšší čas na zastavení válečného šílenství, které se i u nás
projevuje při diskuzích o vojenské službě a zbrojení. Voda se zahřívá.
Místo aby se Macron bil do prsou před obrázkem de Gaulleho a snil o
Napoleonovi a "botách na zemi", měli by se Scholzem raději uvažovat nad
strategickou bezpečnostní politikou celé Evropy a začít i přes nesouhlas
Ukrajiny, která doposud mluví o absurdním znovuzískání Krymu a staví
nerealistické mírové plány, jednat o zastavení konfliktu a o míru.
Všechny řeči o vůli Ukrajiny odmítám, Zelenský ani jeho lidi jak říká
správně Carlson neřídí dějiny. Řekl bych že evropské dějiny doposud
řídily Spojené státy a Putin. A vlastně je nyní, když se Spojené státy
zmítají ve vnitřních konfliktech, nejlepší doba na jednání.
Protože nyní jen prodlužujeme válku. Ty dva scénáře, které jsem v
minulých dnech zaznamenal jak dle zdrojů od amerických stratégů, českých
politiků a zároveň od protežovaného ruského odborníka v oblasti
mezinárodních vztahů a zahraniční politiky Lukjanova - jeden Korejský
scénář a jeden Západoněmecký scénář mi moc připomínají Minské
dohody, o kterých Merkel prohlásila, že sloužily jen k vyzbrojení Ukrajiny.
Nic neřeší, jen konzervují.
Buď současní politici procitnou a pochopí svou historickou roli nebo bude
nutné naprosto změnit politické složení Evropy volbou takových alternativ,
které všechny současné vlajkonosiče nepotěší. Mír bez jednání s
Ruskem a nalezení bezpečnostního kompromisu v Evropě podle mého jinak
nenastane a není podle mého v současnosti jiná závažnější otázka.
