To je čistě generační problém. Staří lidé vždycky vzpomínali na
doby svého mládí jako na doby idylické a na "dnešní" dobu si stěžovali.
To bylo, je a bude. Pochopitelně. Tehdy jsme byli mladí, plni sil, problémy
jsme řešili s lehkostí. Byli jsme přizpůsobivější, brali jsme věci tak,
jak přicházely. Na staré lidi, skuhrající na novou dobu a žijící
vzpomínkami na vlastní své mládí jsme se dívali přinejmenším se
soucitem, ne-li se smíchem. Tak to prostě bylo, je a bude. Rozumný člověk
je schopen si to připustit, mít pochopení pro mladé, pro to, že se doba
rychle mění a hodit za hlavu věci, které už nestíhá pochopit a kterým
už není schopen se přizpůsobit.
Prostě: na světě bylo lépe a hlavně všechno stálo! Ženám prsa a
mužům pindíci.
Je potřeba se s tím vyrovnat.
Pokusit se dívat se na svět mladýma očima.
To každý nedokáže.
Skuhrat je lehčí.