Považuju to za snůšku frází , neboť na skle můžete být čímkoliv. 🫡

Sama za sebe snad odpovědět dokážete:

Byla jste SVOBODNÝM ČLOVĚKEM v zemi, kde vládli komunisté?

Už nechci psát o soukromí , především proto , že nejde ověřit. . Za ta léta člověk nějakou soukromou informaci přesto v rámci diskuze pustil , ale moc se to nevyplatilo. Je tady všeobecně známo , že vzdálená příbuzná udala náš úmysl emigrovat a tudíž jsme byli po zásluze potrestáni. Místo do Kanady jsme v r. 70 šli do Kadaně. Přesto jsem žila svobodně - nevstoupila jsem ani do ROH , místo novinařiny jsem vystudovala průmku ,a pak v tom pohraničí našla spoustu dobrých lidí, smýšlejících stejně jako naše rodina. Svobodu máš totiž především v hlavě , nejvíc totiž záleží na rodinných a přátelských vazbách .
(A netřeba šaškovat s těmi velkými barevnými písmeny , když oslovuješ mě.) 🫡

Potua promin uz jednou si psala , ze jsi zila v sev. cechach -- nemusis odpovedet ale ja mam rad sv.cechy a prosel jsem je dost -- muzes napsat kde jsi zila?? Nemusis jestli neches - dik

Klášterec n/Ohří , manžel pracoval v prunéřovské elektrárně(u Kadaně) , já první rok taky , dokud nedostavěli aut. ústřednu v Klášterci. Překrásná krajina , ale toxický spad popílku z neodsířených elektrárenských komínů a odkališť , po kterém marodily zejména děti.

Odpovím já, když Potua ne. Ano, já byla vždy svobodným člověkem!

Odpověděla jsem přeci dost jasně : " Přesto jsem žila svobodně - nevstoupila jsem ani do ROH , místo novinařiny jsem vystudovala průmku ,a pak v tom pohraničí našla spoustu dobrých lidí, smýšlejících stejně jako naše rodina. Svobodu máš totiž především v hlavě , nejvíc totiž záleží na rodinných a přátelských vazbách ."
Že nám režim více, či méně házel klacky pod nohy , je věc jiná , ale s vnitřní svobodou nesouvisí. Nikdy jsem se např. neohnula natolik , abych tvrdila, že vstup vojsk v r.68 byla přátelská pomoc. Že jsem nedostala povolení vyjet ani Jugoslávie , je jasné .

Vyjádřím se k poslední větě. Necítila jsem se nesvobodnou. Vždy jsem o svém životě rozhodovala sama a dělala vlastní rozhodnutí. Tenkrát i dnes. A VŽDY jsem kritizovala to, co se mi nelíbilo. Tenkrát i dnes.

Takže vy jste se mohla svobodně rozhodnout, že si koupíte jízdenku na vlak a zajedete si s partnerem na romantický výlet do Paříže? Koupit si letenku a zaletět si někam k moři?
Svobodně jste se rozhodla, že nepojedete?

To bylo špatně z principu , že ta možnost byla běžným občanům odepřená. Komunisté však riskovali známý efekt , že zakazované ovoce nejvíc chutná a přinejmenším se stane to, co skutečně nechtěli - začali jsme Západ obdivovat , až nekriticky jej glorifikovat . Možná i to přispělo p r.89 k tomu , že jsme se nechali často napálit , protože jsem Západu přisuzovali jen ty dobré a bohulibé úmysly. V současné době sice můžeme kamkoliv , ale buď na to nemáme peníze , anebo zjišťujeme , že už je svět čím dál méně bezpečný.

Píšete, že jste vždy KRITIZOVALA to, co se vám nelíbilo.
JAK jste to dělala?
Prosím příklad.

Jak písemně, tak i ústně. Což dokládají i moje příspěvky na diskusích.

Kam jste ty písemné stížnosti posílala?
Do novin?
Otiskli vám to?
Na co konkrétně jste si stěžovala?

Ano, dokonce i otiskli. Já si nestěžovala, ale kritizovala něco, co se mi nelíbilo. Bydlela jsem tenkrát v Praze a jedna moje kritika dění se objevila i v celostátních novinách. Jiné zase byly zveřejněny ve Zpravodaji příslušné městské části, ve které jsem bydlela. A stěžovala jsem si na neobjektivnost.

A představte si, že mi bylo vyhověno a můj článek byl nakonec zveřejněn.

Snad sám cítíš , jak jsou ty otázky nevhodné.

Přesto jsem mu odpověděla. A s tím asi nepočítal strejdazdědiny. Ale rozloučil se s námi hezky.