Sama za sebe snad odpovědět dokážete:

Byla jste SVOBODNÝM ČLOVĚKEM v zemi, kde vládli komunisté?

Už nechci psát o soukromí , především proto , že nejde ověřit. . Za ta léta člověk nějakou soukromou informaci přesto v rámci diskuze pustil , ale moc se to nevyplatilo. Je tady všeobecně známo , že vzdálená příbuzná udala náš úmysl emigrovat a tudíž jsme byli po zásluze potrestáni. Místo do Kanady jsme v r. 70 šli do Kadaně. Přesto jsem žila svobodně - nevstoupila jsem ani do ROH , místo novinařiny jsem vystudovala průmku ,a pak v tom pohraničí našla spoustu dobrých lidí, smýšlejících stejně jako naše rodina. Svobodu máš totiž především v hlavě , nejvíc totiž záleží na rodinných a přátelských vazbách .
(A netřeba šaškovat s těmi velkými barevnými písmeny , když oslovuješ mě.) 🫡

Potua promin uz jednou si psala , ze jsi zila v sev. cechach -- nemusis odpovedet ale ja mam rad sv.cechy a prosel jsem je dost -- muzes napsat kde jsi zila?? Nemusis jestli neches - dik

Klášterec n/Ohří , manžel pracoval v prunéřovské elektrárně(u Kadaně) , já první rok taky , dokud nedostavěli aut. ústřednu v Klášterci. Překrásná krajina , ale toxický spad popílku z neodsířených elektrárenských komínů a odkališť , po kterém marodily zejména děti.

Odpovím já, když Potua ne. Ano, já byla vždy svobodným člověkem!

Odpověděla jsem přeci dost jasně : " Přesto jsem žila svobodně - nevstoupila jsem ani do ROH , místo novinařiny jsem vystudovala průmku ,a pak v tom pohraničí našla spoustu dobrých lidí, smýšlejících stejně jako naše rodina. Svobodu máš totiž především v hlavě , nejvíc totiž záleží na rodinných a přátelských vazbách ."
Že nám režim více, či méně házel klacky pod nohy , je věc jiná , ale s vnitřní svobodou nesouvisí. Nikdy jsem se např. neohnula natolik , abych tvrdila, že vstup vojsk v r.68 byla přátelská pomoc. Že jsem nedostala povolení vyjet ani Jugoslávie , je jasné .