dělala to moje máma. ale té je 100 let a děala to tak ze zvyku nebo protože ji to bylo příjemnější než jiný způsob.
dělala to moje máma. ale té je 100 let a děala to tak ze zvyku nebo protože ji to bylo příjemnější než jiný způsob.
ona to dělala i později :-) ale to je jedno. Debata je zajímavá, četla jsem si ji. Co se týče zájezdů do Jugoslávie či Rakouska, byl to obrovsý problém. Moji rodiče získali devizový příslib do RAkouska (po mnoha letech snažení) ale nesměli mě vzít sebou, byla jsem u babičky. A do Jugošky jsme nešli nikdy. Jen k Baltskému moři do Rostoku. Byla to dlouhá cesta, ale zase celkem znám východní Německo :-)
Tak samozřejmě, že to dělala i později, protože to tak byla zvyklá dělat. Moje sestra tam také nejezdila s dětmi. Ale jde o to, že možnost tady byla. Mohli jste cestovat do Bulharska, Rumunska, Polska... bez devizového příslibu. Nejenom do východního Německa. Jinak tohle byla jedna z věcí, které jsem v té době kritizovala. To omezené cestování do ciziny.
Nebo to dělala proto, aby vložky, které sehnala, ušetřila pro svou dceru a ta nemusela nosit hadry. Tak to dělala kvůli mně moje maminka (zemřela letos, bylo jí 87 let)