Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

Nerada vstupuji do vaši diskuze, ale dovolím si reagovat na tvůj příspěvek, že každý mohl dostat podnikový byt. Já jsem v době, o které je řeč žila a s naprostou jistotou mohu říct, že dostat podnikový byt byl tzv, "mokrý sen" mladých manželství. Žili jsme ve městě s velkou automobilovou továrnou, kde byl můj muž zaměstnán. Abychom však dosáhli na samostatné bydlení, museli jsme se zadlužit a pořídit si družstevní byt, který jsme pak spoustu let spláceli. Ten podnikový dostalo pouze pár šťastlivců. Nicméně musím poznamenat, že něco zlé je pro něco dobré, protože pak, když došlo k obratu jsme my, kteří jsme bydleli tzv. v svém, na tom vydělali, protože to zvyšování nájmů v městských a státních bytech se nám tím pádem vyhnulo .

jsem také z "automobilového" města a vím, že na byty byly lákány určité potřebné profese, však také skoro celé sídliště bylo plné "náplav" odevšud, které přišly jen kvůli těm bytům a platům

Ladys, v těch letech, tim myslím 68-75 kdy jte měli zájem o byt, jich zase tolik nebylo, ale v osmdesátých létech pak už bylo bytů dost a u nás se dokonce rozdávaly za v přepočty 3 platy....A v těch pozdějších létech, kdy se ty byty prodávaly stávajícím nájemníkům byl pakatel, zač je mohli obratem prodat dál....nejhorší voba bylo nic nemít a spoléhat se na stát, byty byly postupně skupovány movitějším obyvatelstvem a ti z nájemníků ždímaji krev....

Asi záleží kde, ale já si na dostatek bytů do konce 80. let nepamatuji. To rozprodávání bytů stávajícím nájemníkům začalo až začátkem 90. let a ten "pakatel" , z pohledu dneška, byl pro některé dost náročný. Je pravdou, že ti, kteří nezaváhali a třeba si i vypůjčili, na tom v budoucnu vydělali.

Já tedy mám postaveno, ale v okolí je spousta panelových domů, první panelák se stavěl u nás ve městě v roce 1968 a do roku 91 jich bylo postaveno 11, jsou to 8 až 10 podlažní s dvěma vchody.Po tom roce 91, tedy 30 let se nepostavil ani jeden....Nejdříve se stavěly státní byty a v těch osmdesátých létech právě byty podnikové, byl to většinou úvazek na deset let v podniku a cena bytu opravdu 15 tisíc, švagrovi ho právě takto vlastně vnutili, i když bydlel na vesnici ve svém, tak se pamatuji, jak prskal, že musel platit 15 tisíc....No a ty panelákové byty a činžovní domy, které byly města se rozprodávaly někdy kolem roku 2000 a stály 60 tisíc.....

No a v tom roce 91 se dostavovalo rozestavěné a byt již stál 107 000....

Dneska když se dívám na bytovou budoucnost našich vnoučat, tak je musím upřímně litovat.....My jsme sice starší, ale ještě nemíníme zemřít a svých domů se zbavit, aby oni je mohli prodat a nakoupit si byty pro sebe.....Zkrátka co si lidé za socialismu pořídili, dnešní mladí zpeněžují....

Mám podobnou zkušenost, ale s byt družstevními. A těch bylo celkem dost. Zaplatili jsme myslím 35 tisíc vstupní vklad, to bylo kolem roku 1985 a byli jsme družstevníky. Později se dal byt převést do osobního vlastníctví. Nebo podíl prodat mnohem dráž.

Sestra za garsoniéru zaplatila 18 tisíc a stala se družstevníkem.

My jsme za byt 3+1 zaplatili 145 tisíc, což bylo v té době docela dost peněz. Naštěstí jsme měli dostatek rozumu a ten byt si odkoupili, kdyby ne, stali by se z nás nájemníci, tedy lidé, kteří by bydlení neměli jisté. A jistěže jsme na tom vydělali, protože jsme si pak s bytem mohli nakládat podle sebe. Já ho třeba prodala a přestěhovala se do vlastního domku. Každý majitel čehokoliv je ve výhodě proti tomu, co nevlastní nic.

Podnikový byt dostávali přespolní.Tímhle způsobem jsme vyklouzli ze severu Čech,když Rusové v Plzni rozjížděli "atomový program" a potřebovali specialisty.Stra­tegické provozy měly pochopitelně přednost.Jako např.i stavba Metra,či Telekomunikační budovy v Praze atp.