Konec konců, vzhledem k tomu, že jsem milovnice zvířat, ani já bych
nenechala to dané nemocné zvíře trpět až do konce, když vím, že mu mohu
pomoci odejít z tohoto světa v klidu a bez bolesti.
Jen jednou jsem to neudělala a dodnes si to vyčítám.
Konec konců, vzhledem k tomu, že jsem milovnice zvířat, ani já bych
nenechala to dané nemocné zvíře trpět až do konce, když vím, že mu mohu
pomoci odejít z tohoto světa v klidu a bez bolesti.
Jen jednou jsem to neudělala a dodnes si to vyčítám.
Dám sem jedno vyjádření, které napsala žena, která ví a zná:
Nejtěžší rozhodnutí je za mnou..Poslední dobou jsem v sobě řešila to
nejtěžší, co může člověk se svým čtyřnohým přítelem řešit...Už
je ten čas? Čas nechat přítele jít?..Dnes jsem se mu podívala do očí a
viděla TO tam...TO, co vám sdělí jenom blízký přítel při pohledu z
očí do očí..Už nechce, nemůže...Je moc starý, unavený, na tomto světě
už zbyla jen prázdná schránka a mojí povinností je dopřát mu alespoň
částečně důstojný odchod. Dokud to ještě jde. Dívám se mu do očí a
vidím prázdno. Prázdno v očích přítele, jehož mysl už je dávno v
oblacích a na Zemi zůstává jen schránka. Schránka, která už neví kde
je, schránka, která zabloudí při cestě z kuchyně na pelíšek. Už to
není život, jen přežívání a čekání na milosrdný konec. Je se mnou
pátým rokem, za sebou několik mrtviček, několik částečných
ochrnutí..ze všeho jsme se vyhrabali, vždycky měl chuť žít a
bojovat..Teď už ne..Král dobojoval a zítra spolu pojedeme na naší
poslední společnou cestu...Udělala bych a vždy jsem udělala maximum, aby tu
s námi ještě byl..ale ON chtěl, teď už nechce a já nechci sobecky čekat
do poslední chvíle, až odejde sám.
Bolí to, bolest mi rve srdce na tisíc kousků a navždy tam zůstane rána,
která se nikdy nezacelí. Ale musím to udělat..pro něj. Pro nejlepšího
přítele na světě. Lidé tuhle možnost nemají, musí si vše odtrpět do
poslední chvíle, zvířata mají obrovské štěstí v tom, že jim můžeme
dopřát důstojný odchod.