Sen všech pravicových vlád
Pětikoaliční politici často říkají, že opozice Andrejem Babišem a
Tomiem Okamurou počínaje, Kateřinou Konečnou a Robertem Šlachtou konče, se
vyžívá ve strašení. Není to ale řeč obráceného zrcadla? Vždyť oni
nás straší, že sice nevědí, co bude zanedlouho, ale vědí, co bude za
čtvrt století – tedy nedostatek peněz na důchody. A tak vyrobili problém,
který se teď snaží s velkou pompou vyřešit.
S celou kauzou jednání o důchodech se pojí ještě jedna záležitost –
někteří lidé blouzní, že si snad Andrej Babiš pořídil konec
třicetiletého manželství, aby zakryl dění kolem důchodů. Je to
směšné.
Ale zpět k vážné notě. Víme, a přiznala to už i místopředsedkyně
ODS Eva Decroix, že na stole není důchodová reforma, ale jen parametrické
změny. Spočívají v tom, že tato vláda zvyšuje věk odchodu do důchodu,
snižuje budoucí penze (seškrtáním valorizací kvůli inflaci penzistům,
zatímco církvím valorizace o inflaci nechala) a neřeší příjmovou
stránku státního rozpočtu. Za uplynulá dvě desetiletí byla bilance
výdajů na penze pozitivní v letech 2004, 2005, 2007, 2008, 2018 a 2019 – za
vlád nikoliv pravicových. Jejich sen je vyvést penze do soukromých rukou,
jak říká bývalý sociálnědemokratický premiér Špidla. Tak to je.
Hnutí ANO udělalo dobře, že z frašky odešlo a nestává se spoluviníkem.
SPD ani přizvána nebyla. Vlastně nikdo kromě KDU-ČSL a ANO. To není
moderace všech sil.
Pokud si vláda podle slov předsedy ODS Fialy prosadí svou na sílu a
opozice půjde do dalších voleb se slibem vše zvrátit a důchodovou hranici
stanovit na 65 let, může to být dobré vodítko pro voliče i test, jak se
porovnají s politickou nabídkou.
Jen doufám, že to lidi-voliči už konečně pochopí.