nebojím se smrti jako takové, čeho se bojím je ten přechod odsud tam
vím že Bůh je, už to nebudu opakovat, stejně by mi nikdo nevěřil, můžou to být i mrtví, kteří nás měli rádi a chtějí nám pomoci, ale vím že to existuje
"už nikdy si ho nepouštěj do života" to mi bylo tak čtrnáct, když od nás odešel, pochopil jsem to až za třicet let
a o lidech, co se vám zjeví na silnici uprostřed polí na podzim, kdy už je obilí sklizené, vidíte na kilometry daleko, tak tam ta osoba je a za pár vteřin není, viděl ho i on, takže to nebyly halucinace, to je jedno, já to vím a to stačí
musel to vzít do pole, aby ho nesrazil, byl tam hned výjezd, mohlo to trvat pár vteřin, ten muž tam prostě nebyl, myslím že už vím, kdo to byl, zjevil se tam kvůli mu, něco mu chtěl naznačit
a hřál jsem si na prsou hada, já ho vážně miloval jako otce, je to vůl, který se chce mstít přes dítě, tu stejnou chybu neudělám
byl pracovitý, chytrý, porážel amíky i kanaďany za komouše v korespondenčním šachu, byl můj vzor, miloval jsem ho a on mě nenáviděl, ovládla ho msta, ublížili mu, ale já ne, ty vole
ten jeho příběh začíná už mnohem dřív, když ho jeho matka dala do dětského domova, druhou zradu od mé matky už neunesl
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky