Když se něco cyklicky opakuje a na stejném principu, dá se to po čase za
jistou národní vlastnost považovat. Řekněme zabavování a přidělování
majetku už po Bílé Hoře, pak za Josefa II., znovu v 1948 a pak v roce 1919,
kdy jsme zabavili spoustu majetku a rozkradli to co dřív patřilo státu
(císařskému dvoru) a zároveň vyhnali asi 180 tisíc lidí, kteří
nechtěli nebo nestačili prohlásit nově vzniklou národnost
československou.
Po šlechtě zůstaly zbytkové velkostatky (levně později prodané)
podobně jako v roce 1945 po vyhnaných Němcích a Rakušanech, a zase se
kradlo, podobně v roce 1989 za Klause.
Jak chceš potom najít skupinu spravedlivých a poctivých, které bychom
mohli prohlásit nositeli národních vlastností? Jeden z největších
zlodějů devadesátých let, komunista a estébák je dokonce předsedou
hospodářské komory.