Ekonomika UA byla v roce 2010 v zoufalém stavu, potřebovala další
půjčky. Životní úroveň obyvatelstva představovala velmi silně otevřené
nůžky. Nová oligarchie rychle zbohatla, zbytek společnosti byl chudším
než v devadesátkách. (Na rozdíl od Ruska zde nepřišel žádný Putin,
který by donutil oligarchy platit eráru "desátky". Lze předložit 3 verse
tamního vývoje, zde verse č.1.
Kyjev pod tlakem hrozícího bankrotu země odmítl 21. 11. 2013 podepsat na
summitu ve Vilniusu nevýhodnou asociační dohodu,1 která by znamenala pro
Ukrajinu pouze další problémy a ekonomickou šokovou terapii. Výše
zmíněný summit Ukrajina – EU byl ze strany Evropské unie trestuhodně
špatně připraven. Asociační dohoda byla sepsána až hrozivě nevýhodně
pro Ukrajinu a jako bonus přinášela výrazná omezení pro jediný
konkurenceschopný sektor ukrajinské ekonomiky, kterým bylo zemědělství.
Neobsahovala ani příslib odstranění vízové povinnosti, natož
hospodářské pomoci zemi, která stála a stále stojí před bankrotem.
Přitom volný vstup levného a často i kvalitnějšího unijního zboží by
přes volnou hranici s Ruskem ničil nejen ukrajinskou výrobu, ale i ruskou
– což vedlo Moskvu k varováním, že svoji obchodní hranici s Ukrajinou
uzavře. To vše v situaci, kdy statistiky říkaly, že závislost Ukrajiny na
obchodu s Ruskem je vyšší než na obchodu s Evropskou unií. Už před
summitem ve Vilniusu tak byla pro ukrajinskou vládu matematika jasná: Kyjev
potřebuje 160 miliard eur a Evropská unie nabídla pomoc ve formě půjčky
ve výši 620 milionů eur. RF nabídla půjčku 15md USD +600mil. EURO + slevy
na plyn. V takovéto situaci by asociační dohodu nepodepsal žádný trochu
odpovědný státník.