Ale nelitují, dobře ví, že by dostali přes držku. Litovali toho tehdy,
v okamžik, když museli z těch ulic odejít, aniž by někoho beztrestně
ztřískali, jak byli dosud zvyklí. Ale když se pak o Vánocích dívali na
reportáže z Rumunska, kde jejich stejně bezcharakterní kolegové na těch
kandelábrech opravdu viseli a jejich vrchní velitel Nikolaj byl odstřelen
jako škodná včetně manželky, tak byli jistě rádi, že sedí doma v teple
a můžou se dívat na Havla v televizi.
Nenormálnost myšlení tehdejších mocí posedlých mocipánů na
nejvyšších postech mě nikdy až tak neudivovala, ale že se dokáže soused,
nebo kolega z dílny po převlečení do maskáčů změnit v krvelačnou zrůdu
bez mozku, to jsem nikdy nedokázal pochopit.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
1