mně to nepřijde tak blbé, taky jsem se s tím setkala. Němci si totiž myslí, že u nás vyjou psi... když přišli synovi kamarádi z Německa k nám na dovolenou, tak byli úplně nadšeni a básní o tom dodnes. Nejde jen o auto a cestu na Malorku, jde o určitou volnost života. Zajet si ven, nakoupit piva, zaryařit u rybníku, pokecat s místními... oni z toho měli taky oči navrch hlavy když jim na věsnici přišlo 12 Němců a spolu všichni pařili.
Je to závist? Třeba ne závist, ale takové povzdechnutí... to u nás nemůžeme, můžeme znovu přijet?

Můj muž třeba říká,že by v Česku
nechtěl bydlet ani po smrti.

Tak to já s dovolením
přisednu 
si jen v její vyhulené palici...




. Ale hlavně si myslím, ze kazdy by
mel dostat další šanci. Tak na co to řešit. Je nás tady pět a půl, jsem
rada, kdyz se objeví nekdo, s kým se da diskutovat.
kdo je tady ten půl...???
A co se týče závisti... existuje
upřímná, když někdo dá najevo, nadšení a touhu, že by to chtěl taky...
a pak tichá závist... kdy nějakej Němec řekne "ano, je to hezké" ale
závistí že na to nemá, roní krokodýlí slzy do polštáře až doma,...!!!

Zkrátka a dobře,zobecňovat se nedá a na
nějakou národní povahu moc nevěřím.