Myslím, že častěj to jsou idealisté s vidinou ideální a beztřídní společnosti. Vůdce se pak sám pasuje na dobrého, vševědoucího a neomylného otce společnosti. Na boha v lidském těle. Na nástroj boha.
Jenže ... a to je věčný problém, uchopená, nebo propůjčená moc deformuje po několika letech charakter mocného. Mocný se obklopí poslušnými a věrnými, kteří ho zahrnují lichotkami, slavobránami, obdivem a nepřetržitým souhlasem. Mocný tak po letech nabyde dojmu největšího génia lidstva (Čaušeskův titul). No a pak u něj vypukne paranoia, vidí kolem sebe vrahy usilující o jeho vzácný život a tak nechá popravovat své skutečné, nebo domnělé odpůrce.