Kdysi mělo řemeslo zlaté dno. Lidi pracovali a ukládali přebytky na dobu nouze.
Dnes je to spíš podle hesla "po nás potopa". Když někomu podnikání nese, tak začne žít na "vysoké noze". No a když přišla potopa, ve formě COVIDU, tak koukají jako vyorané myši a chtějí peníze po státu, tedy po těch, kteří myslí na "zadní kolečka" a nezadlužují se.
Tak s tím souhlasím, že by měl každý myslet na horší časy. Jenže, povídej to lidem, co mají tak nízké mzdy, že žijí od výplaty k výplatě, a zrovna tak ten řemeslník, co se živí prací vlastních rukou a víc si tak prostě vydělat nemůže, pokud neokrádá. Mně vadí rozdělování těchto dvou stavů a vytváření nepřátelství mezi zaměstnancem a řemeslníkem - vidím pouze člověka, co se živí vlastní prací.
Ti lidé mají tak nízké mzdy, protože je stát zatěžuje daněmi, ze kterých je kde-co subvencováno, jak zdravotnictví, tak královské gáže politiků, ale i nemakačenkovství a vězeňství.
Vězni si kdysi museli vydělávat na jídlo, na ubytování, na ošacení a na strážení. A když šli do civilu, tak uměli opět pracovat a měli nějakou tu korunu v kapse pro začátek.
Nic proti podpoře v nezaměstnanosti, ale tato podpora by měla stačit na skromné bydlení a na prosté jídlo, ale neměla by být pro určité lidi trvalým stavem. Každý kdo má zdravou hlavu a údy by si měl vydělávat na živobytí.
