Ajaj. 
Zůstat zdaleka neznamenalo být spokojen!
Zůstat mohlo znamenat nechtít opustit rodiče a příbuzné,nebo obavy z
obrovského rizika nelegálního přechodu hranic a ohrožení dětí,anebo
zcela obyčejnou sebereflexi že odloučení -navždy- zkrátka nezvládnu.
Chápu,že člověk mohl být spokojený se svým privátním životem-byl
mladý,milovaný,spokojený se svou prací.Režim to byl ovšem
nechutný,zcela nenápadně ohýbající hřbety a lámající charaktery.Proto
teď máme takové problémy.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
1
2
