VRAŤTE SE, PANE PREZIDENTE! (OTEVŘENÝ DOPIS PREZIDENTU MILOŠI
ZEMANOVI)
Vážený pane prezidente,
je tomu více, než dvacet let, co jsem se vypravila sama na Vysočinu, abych
vás mohla pozdravit, poděkovat za to, že jste a vyslovit vám osobně své
přání.
„Vraťte se do politiky, pane Zemane.“ To bylo tehdy mé obrovské
přání a dnes, stejně jako tehdy, ve stejném duchu, prosím: vraťte se,
pane prezidente.
Dnes vám píši za všechny občany této země, kteří na vás myslí,
mají vás rádi a ze srdce vám přejí zdraví a brzký návrat. Potřebujeme
vás, pane prezidente.
Vrátím se krátce do své osobní minulosti:
Tehdy, chvíli po své návštěvě u vás, na Vysočině, jsem se
zúčastnila jedné ze schůzí ČSSD, ve vaší tehdejší domovské organizaci
na Praze 2, v ulici Na rybníčku. Splnila jsem si znova jedno ze svých
přání, smět jako občan vyslovit nahlas, na půdě České strany sociálně
demokratické, holý fakt, že v tehdejších prezidentských volbách byla
ČSSD tou stranou, která zradila. Zradila vlastního člověka. Od té doby je
pryč spousta let. Vy jste se vrátil do politiky a mně se splnilo další
přání. Stal jste se později prezidentem země české. To přání se
nesplnilo pouze mně. Přáli si to lidé v zemi.
Nebude ničím ojedinělým, když zde zmíním, že byli a jsou samozřejmě
i lidé, kteří měli jinou představu o osobnosti a roli prezidenta země,
což je fakt, se kterým se lze setkat prakticky všude. Co člověk, to názor,
preference, emoce, aj. Zde se ale musím pozastavit.
Dosud žádný prezident v této zemi, zvolený po roce 89, nemusel nést tak
strašnou tíhu zášti, nenávisti, zloby a hlouposti vůči své osobě, jako
Vy, pane prezidente. Kolikrát jsem se až styděla za nás, za lidi. To, co je
na tom všem nejstrašnější, je fakt, že všechna ta negativní energie,
vysílaná vůči vaší osobě, vycházela a vychází z míst politických
oponentů, kteří ke své špinavé práci využívají sdělovací
prostředky. O stavu sociálních sítí pak raději pomlčím.
A dnešek? Možná zkouška ze všech nejtěžší. Zrada podlá a
zákeřná. Odstranit protivníka ve chvíli, kdy se nemůže bránit. Senát a
spolu s ním politická reprezentace, kulturní fronta, nesoudný hlas části
veřejnosti……ve střehu. Nejsmutnější akt porevoluční éry.
A já, (a nejen já)……, stejně jako tehdy, v hloubi duše věřím a
přeji si:
Vraťte se, pane prezidente.
Beata M. Krusic
https://krusic.blog.respekt.cz/vratte-se-pane-prezidente-otevreny-dopis-prezidentu-milosi-zemanovi/