Rozcestník >> Politika >> Jak se žilo za socialismu, a jak se žije dnes

Co se pise o schopnosti vlady je zalezitosti politicke propagandy a ne tim co se opravdu deje.

Ale je dobře, že se k činnosti vlády zatím ještě můžeme vyjadřovat. Za komunistů to možné nebylo, to neexistovalo. Poslouchala jsem tehdy Hlas Ameriky, a bylo to pro mě jako zjevení, že Američané smějí kritizovat i svého prezidenta. U nás byl kult osobnosti.

Asi jsi žila někde jinde než já.

Kamčo, má pravdu, u nás se v té době nesměl prezident urážet. A tu to rádio poslouchali skoro všichni.

U nás doma se o prezidentovi dobře nepromluvilo.
A já to opakovala i venku.

Později jsem poslouchala štvavou vysílačku Svobodná Evropa. Splašky nenávisti.

Mně se tehdy líbila . Zpíval tam Kryl.

Mě taky ....hlavně v noci )))

Byl i hlasatel.

Ale zas je fakt, že jsme si zas tak moc neměli na co stěžovat. A vyjádřit ses mohla, bylo jen na tobě jaký život si zvolíš....

No, ono se toho našlo také dost.
Mládí bývá obzvláště kritické.

Neměli, žilo se dobře (i přes nedostatky, samozřejmě). Jenže to jsme tehdy nevěděli.
Ale cenzura byla, to je fakt. Tiskový zákon - ani třídní časopis, takový plátek vyráběny na koleně, jsme nesmeli vydávat bez úředního povolení.

A životní úroveň lidí se rok od roku zvyšovala celých čtyřicet poválečných let. Teď to jde třicet let od deseti k pěti a to je navíc zadlužený stát.

Přesně tak!

No vidíš, jak se máte dobře. Za soudruha jsi na vládu nadávat nemohla. Teda mohla, pokud se to líbil pruhovaný mundůr.

Nespadl jsi s višně?

Já na višeň nikdy nelezl, tudíž jsem z ní nemohl ani spadnout.

Tak to musela jiná výška.
Je blbý spadnout rovnou na hlavičku.

Ty jsi vysoce inteligentní žena

To si mě s někým pleteš.