Tak to je dost málo, že je zajištěna jen rovnost šancí všech politických stran. Stran je tu přehršel a výsledek je dost tristní. Vytvářejí se koalice, protože by žádná strana sama nedokázala vládnout. Ty jsi to nespecifikovala, ty jsi napsala, že všichni mají stejné možnosti. A na to jsem reagovala. Nemají. A opět nebudu souhlasit, že socialismus si nekladl za cíl rovnost životních šancí, bylo to právě naopak. Vymýtil bídu, vymýtil rozdíl mezi lidmi už jen tím, že všem zajistil práci a tu přiměřeně odměňoval. Každý zaměstnanec byl zařazen do nějaké třídy, a ta měla rozpětí od -do. Tím pádem se nemohlo stát, že někdo dostával za svoji práci jen prár korun a druhý byl placen desetitisíci ba i statisíci a přitom oba vykonávali stejnou práci. To, jak který pracovník pracoval se odrazilo na jeho výplatě. Pokud dobře, měl nárok na osobní ohodnocení a prémie. Pokud dobře nepracoval, tak odcházel při výplatě se základem. Podle mě to bylo lepší, než dnes, kdy jsou některé profese preferovány před jinými, protože zastávám názor, že každá práce je potřebná.
Předmět diskuze:
Vzpomínky dobré i špatné na konkrétní věci minulého režimu. Ty osobní nás pamětníků, nebo přímé vyprávění rodičů a prarodičů. A také o tom, jak žijeme dnes. Pište příspevky k tématu fóra, nikoho nenapadejte a neurážejte. Nezatahujte sem problémy z jiných fór a nezmiňujte lidi, kteří se zdejší diskuze neúčastní.
