U nás jézédáci kradli co jim v kolchoze pod ruku přišlo. Krmení pro
domácí havěť a vůbec cokoliv, co se mohlo doma hodit. Cement, naftu, nebo
třeba barvu na plot.
V době reálného socialismu naprosto běžná věc a samozřejmě nejen v
kolchozech. Ve fabrikách to bylo to samý. Pochopitelně malí lidé kradli v
malém, papaláši ve velkém.
Dodnes je v naší zemi určitá a selektivní tolerance vůči krádežím.
Jsou rozlišovány dva druhy krádeže. Když ukradne zloděj někomu něco
doma, nebo venku auto, kolo, je to bráno jako krádež. Když ukradne zloděj
cokoliv v práci, nebo z něco veřejného majetku obcí, měst a státu, je to
bráno schovívavěji, v podstatě to lidé ani jako krádež nevnímají a
kdyby měli příležitost, ukradli by to taky.
Proto mnoha lidem nevadí Čapí hnízdo, ani veškeré dotace, což není nic
jiného, než legální okrádání obyvatel ze strany státu.
Morální devastace národa se komunistům povedla a přetrvává dodnes.

