Krakistán

U nás je to v prdeli dávno.
Pár lidí jde do kostela a v pondělí chodí pár kluků na mrskút, ale hrkat už se desítky let nechodí, nemá kdo, tradice zanikla.
Akorát mají hodně lidí nejaké velikonoční ozdoby na baráku, nebo v oknech.
Jenže my nejsme jako na jihu, tady kroj nikdo nenosil ani za císařa pána.
Celkem pozitvní je, že už sa po dědině naplacajú ožralí dospělí komunisti, jak to bývalo za nich, dyž chodili vymetat chalupu od chalupy a bylo jim úplně jedno, že je nikdo nezval, hovada nevychovaný.

Tak u nás se hrká každý rok. Kde jsou ty časy, když mi šlaháči vyrazili dvoře od pokoje a zřezali jak nezralé žito. Bratrani a jejich kámoši.-) Vajca nechtějí ani děcka. Dřív se chodilo s košíkem a potom se chlubili kolik má kdo vajec. Mladí zase pospávali, kde si zrovna ustlali.-))) Třeba na chodník, jak zpívají Kaťáci.

Po obědě jsme zase chodili šlahat my. Kdyby mi to nebylo blbé, tak bych chodila s děckama hrkat taky…

Já vím, ale je jiná doba.
Menší děti nesmí bez dozoru samy ven, neumí ani chodit do školy, protože je rodiče vozí auty.
Velké děti na nějaký mrskút serou, mají jiné zájmy, někdo běhá, hraje fotbal, jiní fetují a čumí do mobilů, ale nějaké tradice mají skoro všichni na háku.

Mě vozil do a ze školy starý Knébl od taťky z práce. Než jsem si udělala řidičák a jezdila sama. Měla jsem to z konca Bystrca trošku z ruky. Jenom na šalinu to bylo celkem daleko. Trošku jsem záviděla děckám, kteří dojížděli z dědiny do Brna autobusem.

Po Bystrcu jezdijó auto a trolej busy, není důvod se po něm pohybovat autem, tedy mimo invalidů, či momentálně zaostalých. Normální zdravé děcko dokáže do škole dojít, nebo dojet z kteréhokoliv místa. Tedy dokázalo by, dyby nebyli rodiče vemena a nerozmazlovali fakany vožením od dveří baráku ke dveřím školy.
Ono nejde jen o rozmazlování, či pohodlí, ale taky o to, že děcko, které je takto izolováno od normálního světa, se v tom světě pak neumí pohybovat, neumí použít veřejnou dopravu, orientovat se a nejhorší je, že nezískají návyky ohledně bezpečnosti, páč neumí ani přecházet silnice.

Pár týdnů po nastěhování jsem vzala roha na dědinu. Nevěděla jsem, kde je šalina ani jak se dostat na Zvonařku. Kdyby mě před roló nechytil revizor s nedal policajtům, tak bych to zvládla.-) Od té doby mě drželi jako psa na řeťazu.

A to byla chyba.
Měli ťa nechat v tym vyráchat a nemoseli ťa pak vozit do škole jak debila, páč by ses to naučila.

Ale já to znám.Do prvního stupně ZŠ jsem jezdila s děckama z dědiny taky autobusem. To bylo normální.-)