Krakistán

Okolo veřejnoprávních médií se míchají lejna s pískem, tedy dvě rozdílné věci.
Jednou z nich je způsob financování. Momentálně to probíhá formou koncesionářských poplatků, které občané jednotlivě zasílají oběma institucím.
Soudruzi spolupracovníci ze současné vlády navrhují zrušení poplatků a financování ze státního rozpočtu, tedy opět z peněz obyvatel, ovšem formou přerozdělení.
Čistě technicky je financování z daní daleko efektivnější, neboť při výběru koncesionářských poplatků od několika milionů poplatníků se značná část těchto peněz spotřebuje jakožto poplatky za samotný výběr (inkasa, banky, složenky atd), takže ne vše co se vybere, se do televize a rozhlasu dostane.
Pokud jde o množství peněz, jsou oba způsoby v podstatě rovnocenné, páč jak o koncesinářských poplatcích, tak o státním rozpočtu rozhoduje parlament, tedy politici. Není tedy pravda, že veřejnoprávní rozhlas a televize jsou ekonomicky nezávislé na vládách, či politických stranách. Jsou a vždy byly a je čistě na rozhodnutí politiků, kolik peněz dostanou.

No a tou druhou věcí je ona veřejnopávnost, či míře možností politiků ovlivňovat jejich činnost, tedy to co vysílají, či personál atd. To je pole tak široké a podivné, že zde je možné všechno. Viz Slovensko, Maďarsko, extrém je pak Rusko, nebo Čína a nebo naopak BBC, ÖRF. Nevěřím, že existuje dokonalá veřejnoprávní televize, či rozhlas, kde alespoň do něčeho politici nepindají, nezakzují, necenzurují. Ovšem jak zajistit, aby se to dělo co nejméně, to teda nevím.