Krakistán

To bych nevěřila, že se jednou dožiju doby, kdy mi bývalí estébáci budou v televizi vysvětlovat, jak má vypadat svobodná televize.
To je asi jako kdyby vlk přednášel ovčímu stádu o bezpečnosti. Poslouchat se to dá. Jen je dobrý průběžně počítat ovce.
Vlk totiž nikdy nezačne tím, že by sežral první řadu. Vlk začne přednáškou. Vysvětlí, že je potřeba udělat pořádek, sjednotit pravidla a hlavně odstranit chaos. A protože mluví klidně a sebevědomě, některé ovce si nakonec řeknou, že možná celou dobu žily ve zbytečném strachu z vlků.
Jenže problém není v tom, co vlk říká. Problém je v tom, že je to pořád vlk. Kdyby měl opravdu starost o bezpečí stáda, dávno by si našel jinou profesi.
Historie je zvláštní pastýř. Neustále nám ukazuje stejné obrázky, jen v nových rámech. Jednou se mluví o dohledu, podruhé o odpovědnosti. Jednou o kontrole, podruhé o efektivitě. Slova se mění, ale chuť rozhodovat za ostatní bývá překvapivě stálá.
A tak sedíme před televizí a posloucháme, jak nám bývalí strážci nesvobody vysvětlují pravidla svobody. Člověk by se tomu smál, kdyby nevěděl, že české dějiny mají občas pocit pro recyklaci.
A proto je dobrý si pamatovat jednoduchou věc. Když vám vlk začne vyprávět o bezpečí ovcí, neposlouchejte jen jeho slova. Podívejte se taky na jeho zuby.