Krakistán

Báby v 60-80 letech vozily poštu na kolách. Od pošty k nám přes 2 vesnice v dešti, ve sněhových vánicích. Vozily na těch kolách i balíky. Vždycky dojely v cca stejnou dobu, zvládaly to bravurně. Dneska si vozí mladý pipky pipky v autech a dodávkách a ani se nesnaží zazvonit, honem doručenku do schránky, aby je nedejbože nezdržel 15 vteřin adresát a rychle pryč!

Nemluvěo tom, že nejednou daly ty slepičky naší poštu sousedům do schránky a jejich do naší schránky. Přitom hned vedle schránek na vratech jsou č.p. a jména!!!

U nás na horské vesničce jedna paní.. s brašnou prošla celou vesnicí.. dvě přidružné osady a zvládla vše .

Však u nás to samý. 1 měla 2 vesnice na starost. Skoro do každýho baráku něco vezly. Dneska vezou 5 dopisů a pár doručenek a to je všechno. A věčně stojí dodávka pošty v zatáčkách, v křižovatkách, v protisměrech. Líný udělat 5 kroků!!!
Dal bych jim zpátky kola a to by poštu ozdravilo!!! A hezky ty starý plečky, bez přehazovačky, vážící asi 30 kilo, co při každým šlápnutí vrzaly na 200 metrů

A to nemluvě o tom, že tenkrát pošta doručovala asi tak 50 x víc všeho. Dneska pošta už jen paběrkuje. Přesto nestíhačka. V autech! Zrušit poštu úplně. I s meteorology.

Dodnes si pamatuju jejich jména, jak vypadaly. Pro asi 5 vesnic se střídaly 3. Nechápu, jak to mohly zvládat. Ve sněhu!!! U nás běžně onehdá 30-40 cm sněhu. Nejednou sněžilo i 3 dny v kuse. Jednou bylo skoro metr sněhu. Pošťačky v pohodě dovezly vše. Jen si víc mákly, ale zvládaly to. Všem bylo 40 let až důchod. Jedna dost let přesluhovala. Šlapala ale jak Antonín Bartoníček!
Cestáři to samý: 1 traktor na spousty km silnic, na valníku 1 chlap, co rozhazoval škváru. Vše upraveno, prohrnuto, posypáno. Dneska technika snad na 1 km za miliardu a nestíhačka. Přitom žádný zimy, sníh je ve středních polohách vzácnost. To prostě hlava nebere, co se to stalo a co se děje.

Aještě nosily noviny skoro do každé rodiny..hezky se mi to rýmuje že?

No vidíš, na ty bych zapoměl. Vzadu na nosiči měly horu novin. V kabele vozily dopisy a důchody. Dodnes vidím tu ošuntělou, ošoupanou kabelu, tmavě hnědou, kterou měly na řemenu přes hlavu a umístěnou na boku.

Sakryš...ještě, že nepřišel rozkaz, že bába na kole s koženou brašnou nesmí projet!

Nebyl čas ptát se, kdo je kdo. Rozkaz zněl jasně. Zastřelit muže s koženou brašnou... A když to bude žena, tím lépe. Kdo moc ví, brzo umírá.