Krakistán

Na pohotovosti jsem byl naposled před rokem, někoho jsem tam vezl a nebyl tam jediný Ukrajinec. Bylo tam několik lidí, nevím s čím, ale všichni mluvili česky a jeden borec se tam přímo chlubil, že k normálnímu doktorovi vůbec nechodí a když má problém, tak jede vždy na pohotovost. Já jsem si to nevymyslel.

No vidíš. A ten doktor tam slouží několik nocí v týdnu...

Ale já tomu věřím, že tam chodí i Ukrajinci. Akorát říkám, že nejsou jediní, kdo pohotovost vyloženě zneužívá. Oni tam chodí obecně taky lidi, kteří žádného praktického doktora nemají, nejsou nikde registrovaní, protože praktiků je málo, tedy někde, na Praze jsou jich plné kliniky, ale na lontě doktoři dělat nechtějí. Možná i proto chodí tolik Ukrajinců na pohotovost se zarostlým nehtem, páč prostě nemají kam jinam jít.
Naše zdravotnictví má dvě tváře. Máme špičková pracoviště, kde se provádí transplantace, léčí nádory, přišívají useknuté prsty atd. Máme zástupy vysoce kvalifikovaných specialistů a profesorů přednášejících na lékařských fakutlách. Ale nemáme obyčejné venkovské doktory, zubaře, pediatry atd. Je to letitý problém, na který všechny vlády 30 let systematicky serou, protože pro papaláše v Práglu doktoři vždy byli, jsou a budou, tak je jim to u prdele.

Co na to odepsat. Asi to tak opravdu funguje. Bohužel... Známá odpromovala s červeným diplomem zájmem o dětskou lékařku. Doma v Olomouci neměli místo, tak šla do Břeclavi. Nakonec jí mamka sehnala místo v Brně v dětské nemocnici. Chtěla si dělat kariéru, protože je opravdu hodně dobrá a ne skončit v nějakém provinčním špitále mezi pololékaři... Mě by třeba moc bavilo dělat praktickou lékařku u nás na vesnici, jenže všechno dopadlo úplně jinak.

Ano, odepsala jsi přesně dle současného myšlení mnoha lidí.
Lékař v malé nemocnici není lékařem, kariéru lze dělat jen a pouze na velkých klinikách ve velkých městech.
Dokud budou vypatlaní lidé pohrdat lékaři z malých měst, či praktiky z vesnic, nikdy se to nezlepší a nakonec bude jen jedna velká nemocnice v Praze. Tam budeme všichni dojíždět i s rýmou, protože v nějakém provinčním špitále mezi pololékaři nemá smysl pracovat, tudíž nemá smysl ani existence takové polonemocnice.
Nejvíc mě dokáže pobavit, když v nějaké okresní malé nemocnici zachrání pololékaři život takovému kreténovi, co je léta pomlouvá a cachtá se známostmi na universitních klinikách. Už jsem takových blbců slyšel na toto téma řečnit dost, nejvíc v hospodě.
Takže až se zase rozmázneš někde o strom na mašině, ne abys jela do nějaké podřadné nemocnice plné pololékařů! Hezky se nech odvézt co nejdál do té nejlepší i kdyby tě mělo stát život!

Ale to je hlavně o těch doktorech, nemyslíš o jejich myšlení

Nemyslím.
Je to i o pacientech. Nejvíc o takových hňupech, co vystudovaného lékaře s letitou praxí, třeba primáře, označí za pololékaře, jen protože nepracuje v Praze, Brně, nebo Paříži a ještě se pochlubí nějakou vychcanou kámoškou, které matinka sehnala protekční místečko ve velké nemocnici.
Taková neúcta k lékařům v regionech může mnohé studenty medicíny již při studiu odradit od toho, aby se po dokončení školy vůbec ucházeli o místo v malých nemocnicích, nebo si otvírali vlastní praxe. Ono to není moc povzbuzující, jít dělat někam, kde jim budou takoví blbci pohrdat.

Já jsem byla na pohotovosti naposledy ve 14 letech, když mě vykopla po několika metrech mamčina litrová fieblajdka. Samozřejmě bez helmy, v sandálech a tričku. Zlomená klíční kost, těžký otřes mozku, čtyři štychy na bradě a sedřená jako šmirgl. Předzahrádka je sviňa.-))))) Rychlá cesta vrtiulníkem do Brna.

Apropó. Náčelníku, neviděla jsem tě v průvodu... V pondělí se to bude řešit na mimořádné stranické schůzi.

Byl jsem v místě bydliště - tak jsem o říkal ve škole, když se soudružka učitelka ptala, proč jsem nedemonstroval oddanost straně a lidu v šiku školního ústavu, který jsem navštěvoval. Pochopitelně jsem do žádného průvodu nešel. Na prvního máje se sázely erteple.
Tak to soudruhům na schůzi řekni, že na ně seru úplně stejně, jako zamlada.

Vyřídím. Ale následky si poneseš sám. I u nás se prý sázely brambory na 1.Máje. Svátek práce se má slavit prací.

Nyní mě soudružky a soudruzi omluvte. Budu se vzdělávat v učení Marxismu-Leninismu. Čest vaší práci.