Krakistán

Sládek byl borec.
Byl to on, kdo zde vymyslel, či spíš přivezl ze zahraničí a tady zavedl byznys populistické politiky, která ho docela slušně živila několik let.
Pochopitelně dnes je tato disciplína o mnoho úrovní výš a populistům sype daleko víc, ale Sládek byl ve své době průkopník.
Princip je prostý. Nalákat nějaké jednodušší voliče na pro ně líbivou politiku, stačí jen hesla, na která tito prosťáčci slyší. Musí to být úderné a co nejvíce negativní, na to troubové slyší, protože věří v cokoliv, co by jim teoreticky mohlo přinést ony vysněné holuby do huby. Díky tomu populista získá hlasy, ale nikdy ne tolik, aby někde mohl rozhodovat a nést za cokoliv zodpovědnost, takže může donekonečna kritizovat ty, co něco dělají a lhát o tom, jak by to dělal jinak. Po získání hlasů následuje odměna v podobě peněz od státu, na ty má nárok každá strana, spolek, či firma, která nějaké ty hlasy získá, aniž by cokoliv jiného musela dělat.
Takeši si za to vystavěl monumentální sídlo, pro stát nehnul prstem a penízky se mu díky hlasům trotlů sypou neustále a to tolik, že by i zakladatel dojíren Sládek mohl závidět.