Krakistán

Předpokládáš že se tady najde zoufalec, který by toho koktu poslouchal téměř dvě hodiny?

Takový nešťastník může být jenom někdo, kdo se zoufale nudí, protože s ním doma nemluví ani kredenc

Já bych mu to dokonce i uvěřila!
Pokud přišel do takové školy jako je ta v naší vesnici....

Lidé v naší vesnici (i okolních) přijali ihned po invazi na Ukrajinu spoustu uprchlíků, hlavně matek s dětmi.
Větší část jich tady žije dodnes.
Tři mé vnučky navštěvovaly zdejší školu, již byly na druhém stupni.

Bylo obdivuhodné, jak se žáci ve škole postavili k novým spolužákům!

Nikdo je k tomu nenutil!

Sami přicházeli s nápady, jak jim usnadnit přechod do jiné země, učení se v jim doposud neznámém jazyce s neznámými literami.
Nejenom nástěnky! Každá věc ve škole měla nalepenou dvojjazyčnou cedulku, tabulí počínaje a prkénkem na WC konče. Žáci se střídali v konkrétní pomoci konkrétnímu dítěti... ty děti to ale dělají dodnes!
Úplně to změnilo chod celé školy.
Prospělo to nejvíc těm našim, českým dětem!
Jsou zodpovědnější a dospělejší.
Zmizely všelijaké žabomyší války. Děti si víc uvědomují, na čem záleží. Uvědomují si co mají a že není samozřejmost, že to mají...