Metoda dotazování a propočtů není nesporná. Když byla v říjnu 2006 v
rovněž uznávaném medicínském magazínu Lancet publikována první větší
studie tohoto druhu, vyvolalo to urputné polemiky mezi stoupenci a odpůrci
války v Iráku. Tento výzkumný tým totiž dospěl dokonce k číslu 600.000
obětí násilí za první tři roky po vstupu amerických jednotek do země.
Jeho závěry se ovšem opíraly o dotazování pouze v 1849 domácnostech.
Problém metody tkví v tom, že v Iráku lze těžko stanovit kritéria pro
definování reprezentativního průřezu.** Míra násilí se tam může
výrazně lišit nejen mezi regiony, nýbrž často i mezi poměrně blízko
ležícími obcemi.** A i zvážení těchto odchylek vyžaduje poznatky, které
v Iráku většinou nejsou k dispozici. Jestliže pak statistici při anketním
dotazování zvolí příliš velký počet násilných okresků, mimořádně
to zkreslí výsledek.
Tuto výtku vznesla skupina Iraq Body Count ve své bouřlivé kritice studie
publikované v magazínu Lancet. Ta údajně vykázala "určitou jednostrannost
metody výběru, takže v ní byla násilná úmrtí přehnaně zastoupena".
Jiní experti se naopak postavili na obranu metodického postupu, používaného
i při odhadech dopadů epidemií v nepřístupných oblastech. Hlavní
vědecký poradce britského ministerstva obrany Roy Anderson například
označil použitou metodiku za "silnou a blízkou té nejlepší možné praxi
za daných poměrů"."
Tehdy se ptali v Bagdádu a Idlibu, kde ty masakry byly skutečně masakry -
a vztáhli to na vzorek který představovala ta města.
ale na většině území iráku, prakticky jako na ukrajině, ani
nevěděli, že se válčí nebo jen okrajově z vedlejších důsledků
tehdy to jinak nešlo, ale v následujících letech IBQ chodil "od jednoho
mrtvého k druhému" a ověřioval, kdy, kde a jak zemřel (je to i na tom
jejich linku)
já si vybral, čemu věřím spíš, a nikoli kvůli číslům, ta jsou mi u
prdele, ale kvůli metodě
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
