Krakistán

To je trošku nepřesné.
Ona to zas až tak výběrová organizace nebyla a hlavně, v různých etepách se chovala různě.
Období přijímání stovek tisíc členů bylo střídáno časy čistek a vylučováním z této zločinecké organizace.
Přijímání nových členů mělo také různá pravidla v různých dobách. Někoho nevzali, ač o to žádal, například prognostik Klaus. Jiné a v jinou dobu naopak do strany vyloženě naháněli.
Mě oslovili několikrát, pozvali si mě do kanceláře mého nadřízeného v práci a nabízeli mi členství. V případě mého souhlasu nabízeli výhody, například lepší práci za více peněz, výběrovou rekreaci od ROH, přímluvu při žádosti o byt atd. Vždy jsem bez zaváhání odmítl, načež verbíři změnili rétoriku a namísto slibů začala druhá část pohovoru, zastrašování a vyhrožování. Zaražený postup v práci, žádná rekreace, žádný byt, nic, strašili mě přeřazením k zedníkům a podobné hovadiny. Vždy jsem se jen usmál řekl jim, že od nich nic nechci a k zedníkům že klidně půjdu, protože tehdy bral negramotný ožralý helfr u lopaty víc peněz, než kvalifikovaný vyučenec s maturitou, nebo absolvent průmyslovky.
Toto mě naučil táta, vždycky mi říkal, že když od nich nebudu nic chtít, nebudou mě mít čím vydírat. Pro mě to tehdy jakožto pro mladýho borca bez závazků bylo snadné jako facka. Na jejich kariéru jsem kašlal, na debilní rekreace od ROH tuplem a bydlet jsem kde měl.
Výběrová organizace dělala hodně pro svůj obraz, proto do ní naháněli lidi s tzv dělnickým původem. Ale jinak to bylo v dřívějších dobách, já popisuji zážitky z osmdesátých let, kdy skalní normalizační komouši stárli a umírali a my tehdy mladí jsem jim na tu jejich zločineckou stranu srali. V té době vstupovali do KSČ už jen zoufalci, lemplové, bezpáteřní keriéristé a podobná individua. I tehdy měla strana pořád velkou moc, dokázala se lidem mstít a udělat komukoliv ze života peklo. Ovšem v každé době bylo členství v KSČ dobrovolné, nikdo tam povinně vstoupit nemusel.