Bingo!!! Je to jak píšeš. Hodně záleží na pacientech. Já "zahajuju" s
úsměvem, lichotkou, vtípky, snahou pochopit sestry, lékaře. Pak jsou natahu
oni. Pokud jsou OK, což většinou jsou /problém někdy bývá se staršími
sestrami, některým se nezavděčíš ani srdcem na dlani, spláchly by ti ho
do hajzlu
/, začíná oboustranně funkční spolupráce.
Doktorům ukážu svou důvěru, oni jsou většinou OK, milí, ochotni vyjít
vstříc, jim se líp pracuje, já se nebojím, věřím jim. Někdo nadává na
mladé sestřičky. Jsem si jist, že vina je spíš na něm. Ani jednou jsem se
nesetkal s protivnou sestřičkou do cca 30 let. Čím mladší, tím milejší,
ochotnější, kolikrát se dozvím věci, co neví ani ten její možná 
Manželka taky: Když opouštěla kolínskou nemocnici před lety, doktoři i
sestry slzy na krajíčku a že prý by potřebovali víc takových pacientek,
co neprudí, naopak jen vtipkují, nefňukají, stále dobrá nálada, i když
bolestí i slza ukápne. Takovou tam prý na ORL ještě neměli.
V tom jsme naprosto stejní.
Tak má vypadat VZTAH pacient - lékař, sestry. Všechno je pak oboustranně
OK.