Krakistán

Trolling není produktem doby internetové, jak by se mohlo někdy zdát. Tady je jeden krásný příklad z roku 1910, kdy si jistý William Horace de Vere Cole vystřelil z mnoha vlivných lidí své doby. To bylo tak..
Válečná loď Dreadnought byla od roku 1906 nejrychlejším a nejlépe vyzbrojeným bitevníkem světa. Byla první válečnou lodí poháněnou parními turbínami, ale stala se terčem mystifikace, která poškodila dobrou pověst plavidla, britské admirality a královského námořnictva vůbec. Příčinou byla rivalita a vtipkování mezi důstojníky HMS Dreadnought a HMS Hawke.
Jednoho dne obdržel student William Horace de Vere Cole (1881–1936) anonymní dopis od jednoho z důstojníků HMS Hawke, aby si něco vymyslel na konkurenční plavidlo. Horace de Vere Cole už dříve proslul několika recesistickými kousky, kdy například navštívil slavnou univerzitu v Cambridge jako sultán ze Zanzibaru, který tou dobou skutečně pobýval v Londýně. V únoru 1910 obdržel kapitán lodi telegram s textem: "Připravte vlajkovou loď HMS Dreadnought k návštěvě delegace habešské císařské rodiny". Byl podepsán Sirem Charlesem Hardingem z ministerstva zahraničních věcí a tak nikoho nenapadlo o pravosti telegramu pochybovat.
Čtyři habešští princové však ve skutečnosti byla parta umělců, která si říkala Bloomsbury Group. Byla mezi nimi i dívka Virginie. Všichni měli nalepené vousy a tváře odborně začerněné divadelním maskérem Willym Clarksonem. Doprovázel je tlumočník, ve skutečnosti Virginiin bratr, psychoanalytik Adrian Stephen. V Paddingtonu se jim nejprve povedlo zmást britské dráhy, které jim ochotně přistavily speciální vlak s VIP vagónem. Odsud povedená skupinka pokračovala na námořní základnu ve Weymouthu, kde už byl připravený červený koberec, čestná stráž a admirál Sir William May, aby je doprovodil na palubu slavnostně vyzdobené bitevní lodi. Protože admiralita nesehnala habešskou vlajku ani hymnu, vyvěsili zoufalí důstojníci vlajku Zanzibaru a lodní orchestr zahrál zanzibarskou hymnu. Afrika jako Afrika.
Habešským princům to kupodivu nevadilo, jelikož měli jiné starosti. Začalo totiž pršet a voda mohla poškodit jejich masky. Zachránilo je pozvání na prohlídku podpalubí. Delegace princů, hovořící směsicí řečtiny a latiny, se pomocí překladatele požadovala modlitebních koberečků a neustále obdivně pokřikovala "Bunga Bunga". Rozdávali navštívenky ve svahilštině a několika důstojníkům udělili habešská vyznamenání. Dvakrát při tom těsně unikli prozrazení, poprvé, když jeden „princ“ kýchnul a odlepily se mu vousy, podruhé když mezi důstojníky potkali jednoho, který šprýmaře osobně znal. Když se delegace rozloučila, všichni si oddechli, ne však na dlouho.
Horace de Vere Cole totiž vše zveřejnil v deníku Daily Mirror, kde nechyběly ani fotografie. Volání po zatčení Colea a jeho kolegů bylo smeteno ze stolu, jelikož parta šprýmařů neporušila žádný zákon. Britské námořnictvo však bylo dlouho všem jen pro smích a na námořníky v ulicích pár let pokřikovali lidé "bunga bunga!". Důstojníci z HMS Dreadnought se tedy pokusili vzít zákon do svých rukou a Colea pořádně zpráskat, leč pokus se nezdařil. Když o pět let později bitevník Dreadnought potopil německou ponorku, mezi blahopřejnými telegramy byl jeden s textem: "BUNGA BUNGA".