Krakistán

Čína vystavěla trať do Íránu (čína-turecko), a ta je napojenà na transsibiřskou magistrálu a plánuje jezdit i do Afghánistánu, pakistánu. Vlastně po celým světě, což prakticky už dělá. Zatím né vlakem

Obecně souhlasím...Nicméně rezident Pavel navázal na Havlovu tradici vzájemných návštěv s Dalajlámou...Sku­tečnost, že se Čína snaží diktovat cizím suverénním demokratickým zemím s kým se smí, nebo nesmí scházet, neznamená, že se náš prezident zachoval špatně, nebo nemorálně, ale, že se nemorálně chová právě Čína...Pokud přistoupíme na tvůj argument, že dnes NATO již prakticky neexistuje, že USA paralizuje Trtump, že Rusko nikdy neporazíme a že se máme vydat vůči agresorům včetně Číny cestou politiky appeasementu, jako Chamberlain a Daladier v roce 1938...pak jsme už všechno prohráli a můžeme se připravovat na život v diktatuře, na svět rozdělený mezi tři nedemokratické oligarchické velmoci USA. Rusko a Čínu s tím že Rusko pohltí a vymaže Evropu z mapy...Čína se západem nikdy nepůjde, dokud v něm bude vládnout demokracie...

Vzhledem k tomu , že se ČR ofic. zavázala respektovat princip jedné Číny (jako jedna z mnoha dalších zemí) , vnímá Čína setkání představitelů vlády s dalajlámou , jako jeho porušení.

Někteří aktéři na české straně často nemají zcela jasno v historii, souvislostech a terminologii, jež se k takzvané otázce jedné Číny vážou; čínská strana těchto mezer cíleně využívá k podsouvání a posouvání interpretací klíčových pojmů, v rozporu se zájmy ČR.

Obecně lze shrnout, že koncept „jedné Číny“ je ideový a politický konstrukt, zavedený v rámci historicky podmíněného diskurzu dvou politických stran, KS Číny a Kuomintangu, v jejich vzájemném soupeření o moc. Třetích stran a mezinárodního společenství, včetně České republiky, se týká jen do té míry, že ho KS Číny a potažmo Čínská lidová republika prosazuje v mezinárodních vztazích jako nezbytnou podmínku bilaterálních diplomatických relací a v řadě případů i jako podmínku členství ve vybraných multilaterálních organizacích.

Vzhledem k hospodářské a politické váze ČLR, druhé největší ekonomiky světa a stálého člena Rady bezpečnosti OSN, nelze její vůli v této věci ignorovat, jak by se jinak patrně stalo u méně vlivných států v případě podobných konstruktů, ve své podstatě irelevantních pro rozvoj vzájemných vztahů. ČLR si vynutila zanesení tohoto termínu do řady bilaterálních dohod a dalších závazných dokumentů. Od vzniku samostatného státu v roce 1993 si však česká strana, podobně jako většina našich spojenců, důsledně vyhrazuje právo formulovat svou vlastní „politiku jedné Číny”. Jejím základním účelem je vyrovnat se s nároky ČLR, aniž bychom přitom ohrozili své vlastní hospodářské a bezpečnostní zájmy, např. rozvoj oboustranně prospěšných vztahů s Tibetem, Tchaj-wanem, atd.