Vzhledem k tomu , že se ČR ofic. zavázala respektovat princip jedné Číny (jako jedna z mnoha dalších zemí) , vnímá Čína setkání představitelů vlády s dalajlámou , jako jeho porušení.
Vzhledem k tomu , že se ČR ofic. zavázala respektovat princip jedné Číny (jako jedna z mnoha dalších zemí) , vnímá Čína setkání představitelů vlády s dalajlámou , jako jeho porušení.
Někteří aktéři na české straně často nemají zcela jasno v historii, souvislostech a terminologii, jež se k takzvané otázce jedné Číny vážou; čínská strana těchto mezer cíleně využívá k podsouvání a posouvání interpretací klíčových pojmů, v rozporu se zájmy ČR.
Obecně lze shrnout, že koncept „jedné Číny“ je ideový a politický konstrukt, zavedený v rámci historicky podmíněného diskurzu dvou politických stran, KS Číny a Kuomintangu, v jejich vzájemném soupeření o moc. Třetích stran a mezinárodního společenství, včetně České republiky, se týká jen do té míry, že ho KS Číny a potažmo Čínská lidová republika prosazuje v mezinárodních vztazích jako nezbytnou podmínku bilaterálních diplomatických relací a v řadě případů i jako podmínku členství ve vybraných multilaterálních organizacích.
Vzhledem k hospodářské a politické váze ČLR, druhé největší ekonomiky světa a stálého člena Rady bezpečnosti OSN, nelze její vůli v této věci ignorovat, jak by se jinak patrně stalo u méně vlivných států v případě podobných konstruktů, ve své podstatě irelevantních pro rozvoj vzájemných vztahů. ČLR si vynutila zanesení tohoto termínu do řady bilaterálních dohod a dalších závazných dokumentů. Od vzniku samostatného státu v roce 1993 si však česká strana, podobně jako většina našich spojenců, důsledně vyhrazuje právo formulovat svou vlastní „politiku jedné Číny”. Jejím základním účelem je vyrovnat se s nároky ČLR, aniž bychom přitom ohrozili své vlastní hospodářské a bezpečnostní zájmy, např. rozvoj oboustranně prospěšných vztahů s Tibetem, Tchaj-wanem, atd.