kird -- jeeeeeeeeeeeeeee ja tam byl hodne krat :-))) mozno jsem ho slysel :-))) 1970 --- 1974 moc krat
kird -- jeeeeeeeeeeeeeee ja tam byl hodne krat :-))) mozno jsem ho slysel :-))) 1970 --- 1974 moc krat
Tak pokud to bylo 1970-1974, to jsi slyšel mého dědu zcela určitě.
Umřel v roce 1979 (co vím náhle, mrtvice), to mi byly 3 roky. Babička mi
umřela v roce 1986, ta mne učila English od mala (její otec byl z Wales- můj
praděda) a já jsem si tehdy říkal jako malej, proč se musím učit English
a po roce 1989 jsem byl za to rád, měl jsem velmi dobré základy.
A jak máma zjistila, že jsem zdědil po ní (máma od mala zpívala v
severáčku) a po jejím tátovi (dědovi) hudební sluch, tak šup se mnou v
šesti letech do hudebky( tehdejší LŠU, dnes ZUŠ) a u já jsem začal
flétnou, po 3 letech klarinet a potom saxofon.
Vlastním po dědovi krásný, koncertní saxofon. Sice těžký než ten druhý
moderní, ale má překrásný zvuk.
Mamka se kdysi zbláznila a nutila mě do houslí. Do doby než tatu chytil rapl, zařval a housle rozšlapal.-))))))
No jo no. Tak u nás to bylo jinak. A je dodnes. U nás jak máš na něco talent, neexistuje slovo nejde, nebo nechce se mi. To je prostě výchova mé mámy. I obě neteře to tam měly od mala. Teda nikoli v hraní na nástroje, ale ta mladší z těch dvou Gábina....jak máma zjistila, že umí kreslit a malovat, tak si ji vzala do parády. Gábině( jmenuje se Gabriella s dvěma L po mé babičce, její prababičce z Liberce), bude v prosinci 28 let. Ta se živí grafickým designem. Je absolventkou https://www.favu.vut.cz/ v Brně.
A to mě na bicí učil nějaký Martin
Škaroupka. Ale dechovku bych po nějakém tréninku odťukala.-))))
Tebe doma málo chválili ,viď a tak si.myslíš že ten obdiv dostaneš
tady. Ještě je Monika s tebou, nebo už ti pláchla 