V Milovicích to byli rusové. Bylo to v noci, naše letadla měla cvičení,
byla ve vzduchu ale bylo to běžné cvičení a tím pádem byla bez výzbroje.
Ruský velký vojenský Antonov žádal o nouzové přistání, jen co dosedl,
vyjeli z něj takové malé tančíky a speicální ruská jednotak paragánů.
Tančíky zablokovaly ranveje a ty hovada začali obsazovat letiště.
Přiistávali poté další a další letadla a naši čekali na rozkaz, který
bohužel nepřišel. I my jsme měli speciální jednotky tam a ti říkali, že
by ten jejich první slet zlikvidovali v řádu minut. Bohužel opakuji rozkaz
nepřišel. Otec si mnohé z nich pamatoval, s rusy měli pár měsíců
předtím cvičení, ale tehdy měli uniformy a na nich menší hodnosti.
Najednou se ti samí objevili, ale už měli důstojnické hodnosti na
uniformě. Tátu pod bodákem nechali plazit, natažené AK-47 atd. byla to
hrozná noc. Na to nikdy nezapomene.
Pro něj a i pro mámu to byla a je do dnes zrada. Nic jiného než zrada a
nenávidíme je z celého srdce.
