V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Ruské petroimpérium se hroutí. USA a OPEC zatloukají poslední hřebíky
do rakve
22. 9. 2025 | 12:24
Ropa a zemní plyn byly po desetiletí pilířem státního rozpočtu i geopolitické síly Ruska. Těžba z břidlic v USA, válka na Ukrajině a následné sankce Západu a naposledy ústup kartelu OPEC od redukce těžby ale zásadně narušují jeho základy.
Ruský státní rozpočet loni z prodeje ropy a zemního plynu inkasoval více než 11 bilionů rublů, tedy asi 116 miliard dolarů. To je nárůst o více než čtvrtinu oproti roku 2023, kdy naopak rozpočet zaznamenal propad těchto příjmů kvůli normalizaci cen energetických surovin. Jenže trend se teď láme. Letos by podle rozpočtových plánů Moskvy měly tyto příjmy klesnout o skoro 2 %, příští rok by se měly snížit o zhruba 3,5 % a v roce 2027 by měly spadnout o více než 7,5 % na méně než 10 bilionů rublů neboli asi 100 miliard dolarů.
1. problém: Břidlicová revoluce
Američtí těžaři ropy každý den z břidlicových písků na povrch "vytáhnou" přes 8 milionů barelů ropy a asi 80 miliard metrů krychlových zemního plynu. To představuje zhruba 8 % světové produkce ropy a více než pětinu globální produkce plynu. A také to je mimochodem v obou kategoriích objem těžby zhruba srovnatelný právě s ruskou produkcí.
2. problém: OPEC hají svůj tržní podíl
Boom americké těžby z břidlic ale není jediným faktorem, který tlačí níže ceny energetických surovin. Ropný kartel OPEC v posledních letech dobrovolně omezoval těžbu, aby ceny ropy udržoval na vyšších úrovních. Jenže právě americká břidlicová revoluce ho nakonec donutila bojovat o podíl na trhu, a tedy ustoupit od dobrovolného omezení produkce. Cíl OPEC v čele se Saúdskou Arábií je jasný, tedy posílit dodávky, tím na dostatečně dlouhou dobu stlačit cenu, a tedy přistřihnout konkurenci v čele s USA křídla. Rusko coby člen širšího kartelu přitom může jen doufat, že OPEC zvyšováním produkce ceny nesrazí příliš.
3. problém: Ztráta silného odbytiště
A do třetice geopolitika. Pokus Moskvy odradit v roce 2022 Evropskou unii od podpory Ukrajiny razantním omezením dodávek plynu se rychle otočil proti ní. EU začala dodávky surovin z Ruska nahrazovat posilováním jejich dovozu od jiných producentů, tedy ze zámoří, Norska nebo zemí Blízkého východu. V důsledku toho se podíl Ruska na evropském trhu propadl z téměř poloviny v roce 2021 na méně než pětinu v roce 2024 a dále klesá. Tento trend je přitom zřejmě nevratný, nehledě na osud války na Ukrajině.
Nedostatku exportních destinací pro ruskou ropu obratem využily Čína a Indie. Jenže to je spása jen zdánlivá. Moskva sice dokázala tok části produkce přesměrovat, cenou za to jsou ale nemalé slevy, které si Peking a Dillí vyjednaly. Uzavřením nových smluv se navíc otočilo rozložení sil. Moskva, která byla dříve zvyklá diktovat si podmínky, musí skousávat ztrátu desítek miliard dolarů, protože zkrátka nemá jinou možnost než akceptovat nabídky těch, kdo její suroviny nepovažují za prašivé.
Pro investory i globální trhy je to jasný signál: Model ruské dominance v oblasti energií je u konce. Na místo Ruska nastupují flexibilnější hráči, především USA s těžbou z břidlic a OPEC, který dokáže pružněji regulovat nabídku.
Rusko navíc ztrácí nejen ekonomicky, ale i politicky. Páka na Evropu, kterou po desetiletí byla hrozba zavření kohoutů ropovodů a plynovodů, přestala fungovat. Energetické impérium, které se zdálo být věčné, se tak podle mnohých začíná hroutit před očima. Plynovody a ropovody vybudované za biliony rublů mezitím rezaví a symbolizují konec jedné éry.
Další informace viz odkaz (link):
Za mne:
,,Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne." 
1
1
